9°C
Od 9. do 18. listopadu Pražané v Kampusu Hybernská prozkoumávají přes čtyřicítku rozličných pokojů. Zatímco v jednom se octnete v lese a projdete se po jehličí, v dalším leží části těl obrů, v jiném zase naproti knihovně spatříte výstavku psích exkrementů! A to bez legrace. Dokonce sami pořadatelé byli z fóru umělkyň překvapeni.
„Původně jsme čekali jen knihovnu a pak jsme byli zaskočeni. Říkali jsme si, co to tady zavání v chodbě,“ smál se spoluzakladatel festivalu Pokoje David Skála při představování místnosti 41, která patří k těm nejkontroverznějším letošního ročníku.
Srandička, co se musí realizovat
Letošním tématem Pokojů je ozvěna, která vybízí k různorodě tvorbě. „Nápad se zrodil při hodině intermédií s Davidem Bartošem, který nám řekl, jaké je téma. My ihned zavzpomínaly na naše dětská léta. Volaly jsme do míst s ozvěnou: ‚Knihovna!‘ ...a smály se při odpovědích,“ prozradila Lucie, jak se jí vtipná narážka líbila natolik, že se rozhodly ji se spolužačkou realizovat. A tak vznikl pokoj a aromatem fekálií, kde naproti sobě stojí dvě knihovny: jedna plná učebnic, druhá s výstavkou pevných rovných exkrementů, jako by se snad jednalo o lidské.
Měsíc sbírání výkalů
Studentky však ubezpečují, že o jejich vzorky se nejedná. „Jedna z nás má doma opravdu velkého psa. Jeho jméno je „Cargo“ - jako nákladní vlaky. Jeho vzorky byly naprosto vhodné, tedy kromě tří dnů, kdy trpěl střevní virózou. Sbíraly jsme je asi měsíc, k celkové hromadě přispěla i fenka Jessica. Psi přebývají v Rousínově, všechny exkrementy jsme tedy převážely v uzavřeném kbelíku vlakem,“ vyprávěla se smíchem Michaela, jak se pečlivě připravovaly na expozici.
Počet exponátů se tenčí
Exkrementy, které dívky na výstavu přivezly, ale den ode dne ubývají. Zatímco první den byla knihovna plná, o pár dní později zde zbylo jen pár exemplářů. „Někdo je mohl odnést, spláchnout, vyhodit z okna. Doplňovat je nebudeme. To, že zmizely, je pro nás také určitá ozvěna, která nám k tomu všemu sedí,“ uvedla studentka.
Ochutnávka z Pokojů:
Odkaz pro studenty
Přestože autorky doufají, že jejich místnost vybídne návštěvníky k tomu, aby si v instalaci našli své poselství, pro ně samotné jde o relativizování vzdělání a obecně získaného dovednostního rámce prostřednictvím nejen vysokoškolských vzdělávacích institucí. „K tomuto bagatelizování dochází především v rozhraní sociálních sítí, ale i v reálném světě. Klasické školství je pak jen cestou, jak si prodloužit mládí a jak vytvořit další občany, kteří nepřinesou nic konstruktivního. Jejich studijní programy a tituly jim budou na …,“ nedokončila Lucie svůj pohled na poselství knihovny.
„Náš návrh funguje jako reflexe, jako ozvěna výše zmíněného fenoménu, ale jde i o reflexi na nás samotné. Věříme však, že naše obory a studium mají smysl. Je však důležité, abychom tento názor nesdíleli sami,“ dodala Michaela na závěr.
