7°C
Velká Praha vznikla až roku 1922. Do té doby byly jednotlivé pražské čtvrti rozdrobené do samostatných měst. Z tohoto důvodu se na různých místech budoucí metropole nacházely takzvané čáry potravní daně, na kterých bylo potřeba zaplatit převoz různého spotřebního zboží.
„Byla to otázka ochrany trhu. Když si někdo vezl do Prahy z venkova husu v košíku nebo maso od příbuzných, na hranicích se musel zaplatit určitý poplatek. Čára potravní daně byla například i mezi Novým Městem a Vinohrady. Na dnešním I. P. Pavlova se nacházelo dřevěné hrazení, kde musela zastavit i tramvaj a prováděla se tam někdy namátková kontrola. Finanční úředník měl právo vstoupit do tramvaje a kontrolovat cestující, jestli něco nepřevážejí,“ uvedl pro Blesk.cz vedoucí archivu Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) Pavel Fojtík.
Vymýšleli finty
Traduje se, že právě v takových okamžicích lidé přicházeli s nejrůznějšími způsoby, jak platbu potravní daně obcházet. Tehdejší cudná móda umožňovala ženám mnohé výrobky k proclení skrýt před zrakem kontrolního úředníka pod dlouhými spodničkami. Záleželo pak hlavně na důkladnosti jednotlivých „financů“, protože chtít v dřívějších dobách, aby ženy odhalily své prádlo, bývalo často nemyslitelné.
„Pokud měl cestující v tramvaji k proclení víc věcí, byl celý systém zařízený tak, že tento člověk byl povinen vystoupit, aby nezdržoval ostatní. Na stejnou jízdenku pak mohl dotyčný pokračovat dalším spojem. Když roku 1922 vznikla Velká Praha, čára potravní daně se z centra přesunula na okraj města. Byly tam nějaké drobné odlišnosti, takže se tato čára zcela s hranicemi Prahy nekryla,“ uvedl k pozdějšímu vývoji Pavel Fojtík. Potravní daň se coby přežitek dob dávno minulých přestala v Praze platit roku 1942.
Lidé byli kvůli potravinám v minulosti schopní spousty věcí. Ani dnešní obyvatelé ale nezůstávají pozadu, jak dokázala například i stále vyšroubovaná cena másla. Obyvatelé berou při slevách obchody útokem:
