7°C
Na přelomu 19. a 20. století, kdy se po Praze začaly prohánět první tramvaje poháněné elektřinou, měli odborníci snahu vymyslet bezpečnostní zařízení, které by pomohlo navýšit komfort chodců v blízkosti těchto jedoucích strojů.
Velmi ožehavá problematika se objevovala v tehdejším tisku. „Když člověk padnul na koleje před tramvaj, následkem bylo buď velmi vážné zranění, nebo bohužel smrt. Proto se hledala různá opatření, jak takovým neštěstím zabránit,“ uvedl vedoucí archivu Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) Pavel Fojtík.
Tramvaje samozřejmě zažívaly rozvoj nejen v Praze, ale i ve spoustě dalších světových metropolí. V USA se například před tramvaj snažili instalovat různé sběrné koše a vidlice v šířce kolejí, do kterých by vůz případného ležícího člověka bezpečně nabral a předešel tím nejhoršímu.
Patentovaný pražský vynález
Praha se tímto směrem neubírala. Začátkem 20. století přišel v naší metropoli s jiným vynálezem dělník Václav Charvát.
„Pan Charvát byl známou figurou. Vymyslel poměrně jednoduché zařízení, spočívající v tom, že v momentě kontaktu s ležícím chodcem před tramvají dojde ke spuštění rámu, jehož součástí byla jakási košťata. V případě, že by došlo ke styku překážky s tímto zařízením, měl vynález za úkol chodce doslova odmést stranou, nikoliv ho hrnout před sebou,“ vysvětlil Pavel Fojtík.
Z pozice řadového dělníka Václav Charvát neměl příležitost dát si tento vynález patentovat, pomohli mu s tím proto jeho mistr z vozovny a nakonec také tehdejší šéf Elektrických drah inženýr Svoboda. Celé toto zařízení prošlo patentním úřadem pod označením „Ochranný rám Svoboda – Jirgl – Charvát“.
„Václav Charvát byl dokonce tak obětavý člověk, že si po namontování rámu na tramvaj sám lehnul na koleje a bezpečnostní opatření na sobě otestoval. Dá se předjímat, že přitom vůz nejel naplno vysokou rychlostí, nasazení pana Charváta bylo přesto veliké,“ uvedl Fojtík.
Pes a neporušená stařena
Po instalaci tohoto nového bezpečnostního prvku došlo roku 1903 ke dvěma událostem, které jsou dochované v dobových úředních hlášeních. „Dne 20. srpna 1903 se pod tramvaj dostal pes, ale nic se mu nestalo. Zvíře bylo proto úředně zváženo a v úředním hlášení se píše, že i tak nepatrná váha stačí k tomu, aby ochranné zařízení se uvedlo do chodu a zachránilo život,“ prozradil s úsměvem vedoucí archivu DPP.
Jen o několik měsíců později mohlo dojít k tragédii – nebýt Charvátova důmyslného vynálezu. V říjnu 1903 nastal poprvé případ, kdy se pod jedoucí tramvaj dostal chodec.
„Dle úředního záznamu se jednalo doslova o hluchou stařenu, kterou tramvaj povalila, a bezpečnostní zařízení se spustilo. Paní měla nějaké odřeniny, ale nebylo to nic zásadního. V dochovaném dokumentu se píše, že zpod vozu vytáhl neporušenou stařenu doktor František Kašpar,“ prozradil kuriózní obsah tehdejšího záznamu Pavel Fojtík.
Rám fungoval dlouhá desetiletí
Vynález ochranného rámu na tramvajích v Praze vydržel na starých vozech prakticky po celou dobu jejich existence. Pouze roku 1913 došlo k obměně původní drátěné mřížky za dřevěnou. Staré vozy byly v metropoli součástí provozu až do roku 1974. Bezpečnostní nástroj z přelomu 19. a 20. století byl natolik úspěšný, že se používal ještě na novějších vozech typu T1 a T2, kde byl ve standardní výbavě.
„Dokonce se tento rám zkoušel ještě na prototypu tramvaje T3 roku 1960. Poté už začal na tramvajích bezpečnostní systém fungovat na jiném principu. Navzdory tomu se jednalo o úžasné zařízení, které bezesporu zachránilo velké množství lidských životů,“ uzavřel téma Pavel Fojtík.
Podívejte se, jak bezpečnostní opatření na tramvajích vypadalo:
