7°C
Ve vinohradském domě ve Slezské ulici 107 žila Zuzana Růžičková spolu s Viktorem Kalabisem od roku 1953 až do svých posledních dní. Ty v případě Viktora Kalabise, který má na svědomí desítky nejrůznějších skladeb, nastaly v roce 2006, v případě Růžičkové o 11 let později. Odkaz obou umělců však rezonuje i do současných dnů.
„Na svém posledním oficiálním veřejném koncertě dokázala Zuzana Růžičková hrát celý večer zpaměti Goldebergovské variace,“ ocenil hudebnici známý žižkovský cembalista Jiří Hošek. Vzpomínkovou akci, která souvisela s odhalením pamětní desky, uspořádal ve spolupráci s Prahou 3 Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové. Pamětní desku vyhotovil sochař Václav Fiala.
Přes ostny a dráty ke hvězdám
Plzeňská rodačka Zuzana Růžičková se narodila 14. ledna v roce 1927. Během druhé světové války prošla koncentračními tábory Terezín a Bergen Belsen, respektive vyhlazovacím táborem Osvětim-Březinka. Na rozdíl od mnoha jiných tyto útrapy přežila, a po válce se mohla plně věnovat studiu hry na klavír a posléze na cembalo.
Mezinárodní ohlas zaznamenala svými nahrávkami skladeb Johanna Sebastiana Bacha, dlouhá léta byla také sólistkou České filharmonie, v roce 1989 se dočkala ocenění národní umělkyně. Velkého uznání se jí ale dostalo i po sametové revoluci – je držitelkou Medaile Za zásluhy II. stupně, v roce 2017 se dočkala titulu Dáma české kultury, a v témže roce se stala i čestnou obyvatelkou hlavního města i Prahy 3, kam byla zapsáni i do Knihy cti. Spolu s manželem založila nadaci na podporu talentovaných umělců.
