Jen zázrakem přežil Jan V. brutální napadení, ke kterému došlo poblíž nádraží ve středočeském Nižboru. Jan Č. na nebohého seniora 13. listopadu minulého roku z ničeho nic zaútočil, když šel z práce domů. Poškozeného nejprve srazil k zemi pěstí a následně jej asi třináctkrát kopnul do hrudníku. „Dále po něm skákal snožmo s výskokem, útočil do doby, než se poškozený přestal bránit,“ uvádí obžaloba. Jan Č. poškozenému způsobil řadu pohmožděnin, zlomil mu tři žebra a čelist. „K usmrcení nedošlo pouhou shodou okolností,“ stojí v obžalobě.
Kromě brutálního napadení obžalovaný muž poškozenému také vzal peněženku se 12 tisíci korunami. Krajský soud v Praze ve čtvrtek rozhodoval o tom, zda se jednalo o pokus o vraždu, nebo loupež s těžkým ublížením na zdraví, nakonec se přiklonil kvalifikaci loupežné vraždy ve stádiu pokusu. Za jeho skutky uložil Janovi Č. šestnáctiletý trest.
„Jsem idiot“
Obžalovaný muž u soudu připustil, že to byl on, kdo poškozeného ohavným způsobem napadl, odmítl však, že by se z jeho strany jednalo o pokus o vraždu. Před soudem obžalovaný muž řekl jen dvě věty: „Ano, pana poškozeného jsem napadl, protože jsem idiot. Nesouhlasím s tou právní kvalifikací, ale napadl jsem ho,“ řekl Jan Č. a dále odmítl vypovídat.
Poškozený muž si podle svých slov z útoku moc nepamatuje. Obžalovaného nikdy před tím neviděl, až zpětně se od známých dozvěděl, že má jít o problémového muže z vedlejší vesnice. „Nevím, proč to obžalovaný udělal, ani jak k tomu došlo. Mám jen útržkovité vzpomínky na to, že jsem doma zůstal ležet na posteli. Pamatuji si, jak vidím psa, který lízal krev z podlahy,“ uvedl poškozený muž.
Útočník ale zjevně narazil na muže s mimořádně tuhým kořínkem. Po surovém napadení se přes bolestivá zranění poškozený dopotácel domů, kde si několik hodin odpočinul. K útoku došlo po třetí hodině, kolem deváté večer se potom poškozený vrátil na místo, kde k napadení došlo. Na zemi našel svůj telefon a přivolal si pomoc. V záznamu hovoru, který byl u soudu přehrán, poškozený muž dokonce odmítl sanitku, přestože utrpěl zranění, se kterými ležel následující tři týdny v nemocnici.
Útočník byl v inkriminovaný den silně opilý, nezávisle na sobě to potvrdilo několik svědků. Policie jej nakonec zadržela při přelézání plotu k azylovému domu, ve kterém se zasekl. „Byl tam zaseknutý v choulostivé poloze. Já jsem za klientem dojížděl do nemocnice, kde mu vyndávali z těla kousky plotu,“ vysvětlil jeho advokát Jaroslav Ortman. Do azylového domu se údajně chtěl vloupat, protože ztratil boty a byla mu zima. Při pokusu se ale hýždí napíchl na plot.
Že poškozený muž vyvázl živý a ještě navíc dokázal dojít domů a zpět na místo činu, byl malý zázrak. Potvrdilo to i znalecké zkoumání odborníka na soudní lékařství. Ten u soudu uvedl, že kdyby některé rány padly o pár centimetrů vedle, mohly jejich následky být fatální. „Bylo pro mě s podivem, že nedošlo k závažnějším poraněním,“ uvedl znalec, doktor Tichý.
Byl v dezolátním stavu!
Státní zástupce Matěj Kubica ve své závěrečné řeči navrhnul šestnáctiletý trest. Uvedl, že neshledal na straně obžalovaného žádné polehčující okolnosti. U soudu se podle něj podařilo prokázat, že útočník jednal v nepřímém úmyslu. Obhájce Jana Č. naopak navrhnul čin kvalifikovat jako loupež s těžkým ublížením na zdraví, v době činu byl podle něj úplně namol. „Obžalovaný byl v tak dezolátním stavu, že si nic nepamatuje, proto dnes ani nevypovídal,“ podotknul Hrubý.
Soud se přiklonil ke kvalifikaci loupežné vraždy hned z několika důvodů. Mimo jiné také proto, že když Jan Č. viděl bezvládně ležícího poškozeného, místo pomoci mu ukradl peněženku. „Je patrné, že k napadení došlo z důvodu snahy majetkově se obohatit,“ konstatoval předseda soudního seátu Jiří Wažik. Poškozenému rovněž uložil ambulantní léčbu kvůli závislosti na alkoholu. Žalovaná strana se proti rozsudku na místě odvolala.
