23°C
Celou peripetii odstartovala 15. dubna domovnice Kohoutová z Tomášské ulice na pražské Malé Straně. Na rohu téže ulice si totiž všimla jistého Viléma Ondřejíčka, který u ní půl roku předtím bydlel a kradl, a začala „čuchat“ průšvih. Vrátila se domů a varovala svého podnájemníka, Prokopa Wiedemanna, který jediný byl tou dobou v bytě, aby byl na pozoru a dům i byt hlídal, protože se kolem potlouká zlodějíček.
Kolem půl páté se do bytu vrátila další z nájemnic, Beránková, která byla do té doby s dcerou domovnice Věrou na návštěvě svého snoubence. Čekal je pořádný šok! „Podlaha byla mokrá od zborcených věder s vodou, okolo zpřevracené židle, na zemi šaty vyházené ze skříní, ale co bylo hlavní – ve dveřích do zadního pokoje ležel na zemi číšník Wiedemann pouze ve spodkách a košili, ruce měl svázané za zády a provaz od nich byl připevněn k dětské postýlce. V ústech nacpaný šátek. Obličej i prsa zakrvácené,“ popisuje Dan Hrubý ve své knize na základě dobových pramenů.
Když Wiedemanna vysvobodili a ptali se, co se stalo, řekl, že všechno udělal právě Ondřejíček, před kterým jej prve domovnice varovala. Číšník skončil v nemocnici a na místo činu dorazili kriminalisté v čele s proslulým radou Josefem Vaňáskem. Zjistili, že na místě došlo kromě napadení také ke krádeži – zmizelo 250 korun z prádelníku a z kabelky Beránkové, která ležela na stole, dalších 130 korun.
Wiedemann, kterého záhy z nemocnice propustili, pak popsal, jak se podle něj vše seběhlo. Ondřejíček ho prý udeřil do obličeje a bodl jej do prsou, svázal ho a do pusy mu dal roubík. Pak ho přivázal k postýlce a v bytě kradl, načež utekl. Kriminalisté podezřelého brzy dopadli, ten ale k překvapení všech při výslechu přepadení popřel, neměl u sebe žádné peníze a navíc měl alibi – podával totiž v tu dobu na Letné míčky tenistům. Podrobná zpráva o Wiedemannových zraněních pak také upřesnila, že nešlo o bodné rány, nýbrž o řezné, navíc ne příliš hluboké. Ani rány do hlavy nebyly tak intenzivní, aby upadl do bezvědomí, jak tvrdil.
Nečekané rozuzlení
To už Vaňáskovi bylo jasné, že všechno muselo být jinak. Na místě činu provedl důkladnou rekonstrukci a nechal také pořádně prohledat celý dům. Ve sklepě našel ukradené peníze! Znovu tedy udeřil na Prokopa Wiedemanna. Křížový výslech zapříčinil, že se číšník zhroutil a „přiznal barvu“. Kohoutová ho prý varováním před Ondřejíčkem dovedla k myšlence, aby nafingoval loupežné přepadení.
Nejdřív ukradl peníze a ukryl je ve sklepě a také si připravil provaz. „Vyndal z kredence paličku na maso a asi čtyřikrát se uhodil do hlavy, po čemž byl prý již napolo v bezvědomí. Přesto udeřil se ještě pravou pěstí zespodu do dásně, až upadl,“ popsal podle Dana Hrubého tehdejší Polední list. Pak se ještě pořezal na prsou, dal si do úst roubík a svázal se. Když se obyvatelky vracely domů, začal volat o pomoc.
Vaňáskovi prozradil také motiv svého činu – o pár dní později měl totiž nastoupit na vojnu a díky útoku chtěl získat aspoň odklad. Nebylo mu to ale nic platné. Po čtyřech měsících vězení na vojnu stejně musel. Další kriminální případy z let První republiky najdete v knize Dana Hrubého Pražské mordy.
