22°C
Obžaloba viní šestašedesátiletého Vojtěcha Ch. z několik desítek let trvajícího domácího násilí. „Na denním pořádku byly urážky nadávky a ponižování, nerozlišoval mezi manželkou a dětmi. Po všech požadoval disciplínu i kázeň a za neuposlechnutí dotčené fyzicky trestal koženým řemenem, prutem, či rákoskou. Pod jeho kontrolou byly také veškeré rodinné finance, jejichž poskytováním manželku i děti ponižoval,“ stojí v obžalobě.
Finance spravovala manželka
Stejně tak jako první den soudního líčení, i den následující, kdy se soud obžalovaného doptával na další detaily z jeho předchozí výpovědi, Vojtěch Ch. rezolutně odmítl, že by nějakým způsobem svou rodinu týral. Zdůraznil také, že o provozní výdaje se starala výhradně manželka.
„Já jsem nekontroloval, kolik platí za kroužky pro děti nebo kolik stály nové boty. Každý rok jsme si v prosinci sedli a provedli jsme zběžné vyúčtování. Vím, že se posílalo dětem na spoření a platila se i nějaká životní pojistka. Já tomu ale vůbec nerozumím, to vše měla na starost manželka,“ uvedl obžalovaný u soudu.
Nedůstojné bydlení?
Okolo roku 2000 se rodina rozhodla, že by se ráda přestěhovala ze Strážnice do Prahy, především kvůli lepším školám pro děti. I pro manželku bylo v hlavním městě více pracovních příležitostí. V roce 2003 se obžalovaný stal projektovým manažerem ve stavebnictví, měl na starosti výstavbu jednoho projektu v rámci Rohan City, tehdy si také výrazně finančně polepšil, podle svých slov bral asi 100 tisíc korun.
„Byt nebo dům v Praze jsme sháněli opravdu dlouho, podařilo se nám ho sehnat až v roce 2004, byl ale v dezolátním stavu a bylo potřeba ho zrekonstruovat. Vše jsme probírali společně s manželkou a také s dětmi Vysvětlili jsme jim, že než se byt zrekonstruuje, bude nutné nějaký čas žít v provizoriu. Děti to pochopily. Kdyby chtěly, mohly říct, že chtějí s matkou prozatím zůstat ve Strážnici,“ vypověděl Vojtěch Ch.
V témže roce tedy začal svépomocí byt rekonstruovat, protože byl byt 4pokojový, z jednoho pokoje si dle svých slov zřídil zázemí pro staveniště, zbytek pokojů byl provizorně upraven tak, aby se v nich dalo žít. „V jednom pokoji bydlely dcery, v dalším pak syn a v dalším jsme pak spali my se ženou,“ popsal s tím, že všichni spali pouze na matracích, postele se zakoupily až po rekonstrukci, tedy v roce 2007. Děti měly k dispozici psací stoly, aby se měly, kde učit.
Podle obžalovaného se rodina koupí bytu vydala ze všech finančních rezerv, což on sám špatně nesl. Vždy chtěl mít na účtu rezervu alespoň milion korun. „Po koupi bytu jsem předpokládal, že si rezervu zase rychle vytvoříme, nešlo to ale podle mých představ. Navíc jsem rodinu upozorňoval, že zřejmě přijde krize ve stavebnictví (vlivem finanční krize mezi lety 2007 – 2015, pozn. red.) a mohu také přijít o práci. Chtěl jsem proto, abychom víc šetřili, i proto jsem si v lednu roku 2006 založil vlastní bankovní účet a manželka v březnu 2006 nastoupila do práce,“ řekl soudu.
Následoval výslech svědkyně a zároveň poškozené - dcery Vojtěcha Ch. Soud na žádost jak obžaloby, tak obhajoby ze soudního jednání vyloučil veřejnost. „Skutečnosti jsou již tak dost traumatizující, není třeba, aby byly zveřejněny i v médiích,“ odůvodnil svoje rozhodnutí předseda senátu Miroslav Rákosník.
