„Mám tě rád, nevím proč,“ psal Jiří (66) ženě, kterou polil kyselinou. Mohl se stát sériovým vrahem

„Mám tě strašně rád, ale nevím proč. Celej den na tebe myslím, dokud nezavřu oči,“ psal Jiří D. své tehdejší kolegyni před sedmi lety. Romantický nádech se však záhy ztrácí v tom, co psal dále. „Do pr*ele, ku*va, vzpamatuj se! (...) Říká se, že mezi láskou a nenávistí je velice tenká hranice, když je to teď taková velká nenávist, co to bylo předtím? Taková velká láska? Nikdy nemůžu dojít k jinému závěru než k tomu, že ke mně něco cítíš. Nenávist to být nemohla,“ citovala CNN Prima News zprávy z několik let staré korespondence.

Neopětovaná láska?

Podobných zpráv přitom Jiří D. poslal více. „Jestli chceš, můžeme se sejít a všechno si vyříkat. Dáme si pusu a půjdem si každej po svým, nebo spolu začnem chodit. A jak to chození bude vypadat?“ ptá se v dalším mailu. „Jsem do tebe úplně šíleně za… to slovo tady nenapíšu, pošeptám ti ho do ouška, až se uvidíme. ŠÍLENĚ!“

V jiných zprávách jí zase vyčítá, jak se k němu chová, ačkoliv k němu něco cítí. „Nemyslíš, že jsem dost inteligentní na to, abych poznal, že má ženská o mě zájem?“ Právě neopětovaná láska je nezřídka skloňovaná jako jeden z možných motivů toho, proč se Jiří D. nakonec zachoval tak, jak se zachoval. Ženu, které tyto řádky adresoval, totiž v pátek 25. června vyhledal, aby ji polil kyselinou. S vážnými popáleninami skončila v nemocnici.

O to strašidelněji vyznívá další ze zpráv, které Jiří kdysi napsal. „Přeju ti vše dobré a aby tě v životě nepotkalo nic zlýho. Na rozdíl od tebe, která se snaží na mě dělat jen podrazy. Zatím jsem ti je odpustil. Zatím...“

Mohl se stát sériovým vrahem

Podle psychologa Jeronýma Klimeše z této komunikace jasně vyplývá, že Jiří D. žil v domnění, že ne on by byl zamilovaný do ni, ale naopak, že do něj byla zamilovaná jeho tehdejší kolegyně. „On jí pořád podsouvá, že ho miluje, že je to fatální láska. Nasvědčuje to tomu, že je to paranoidní porucha osobnosti,“ sdělil psycholog televizi.

„On si představuje jeden neúspěšný akt za druhým. To v něm generuje bezmocný vztek a fantazii o odplatě. Prakticky bilancuje svůj život, a vidí, že se mu všechno nepovedlo,“ vysvětluje odborník. „Myslím, že by se změnil v sériového vraha. Zabil by jednu ženu, pak druhou. Vrátil by se domů, dostal by se do špatných stavů a zase by si znova přehrával ty scény, tak si řekne »ještě tamtoho«,“ doplnil psycholog.

Obdobně se pro televizi vyjádřila také psychiatrička a bývalá ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková (LES). „Za každou událostí viděl něčí vinu. Začíná bojovat a nevidí jinou cestu, než vzít spravedlnost do svých rukou a vyrovnat si účty,“ přirovnala jeho pohnutí mysli k tomu, jako by se ocitl v nějaké válce.

Dvacet let vězení. Nebo víc?

Všechny účty, ať už jich mělo být kdo ví kolik, naštěstí vzteklý senior splatit nestihl. Policisté jej v úterý 29. června, nedlouho poté, co zavraždil úřednici z úřadu práce, dopadli v centru Prahy. U soudu, který rozhodl o jeho vzetí do vazby, se nechal slyšet, že ničeho nelituje – vyjma poranění policisty, kterého se dopustil nastraženou výbušninou u sebe v bytě. Ta byla patrně určena jeho bytné, s níž měl rovněž spory. Za vraždu a další skutky, jichž se dopustil, mu hrozí až dvacetileté vězení, případně výjimečný trest.