Kvalitní látky, precizní krejčovská práce, pozlacené knoflíky a zlaté nitě. Na oblečení sloužících se poznalo, jak si jejich pán stojí, a proto muselo být řádně reprezentativní. Vše dokreslují exponáty na výstavě, které v Česku i ve světě nemá obdoby.
„Je tu 68 exponátů, které pocházejí od 17. do 20. století. Takováto výstava se v Česku nikdy nekonala, nikdy se u nás nic takového nevystavovalo. Byl jsem v muzeu v Lisabonu, kde livreje byly k vidění, ale ne v takovém rozsahu jako teď ty u nás,“ pochlubil se kastelán Jan Rosendorfský.
Parádní oděvy
Všední i bohatě zdobené slavnostní livreje komorníků, pážat, hudebníků, klíčnic, lovců a dalšího personálu šlechtických rodů svezli do Horšovského Týna z hradů a zámků celé ČR.
„Patřily personálu šlechtických rodů Rohanů, Trauttmansdorffů, Schwarzenbergů, Meterrnichů, Clam – Galllasů či Salmů,“ dodal Rosdendorfský. „Slavnostní livreje hýří barvami látek i leskem zlatých a stříbrných knoflíků. V několika případech se dochovala zimní varianta livrejí v podobě nádherně zdobených kožíšků,“ prozradila kurátorka výstavy Milena Hajná.
Nejstarší livreje
Nejstarší z vystavených livrejí pochází ze zámku Český Krumlov. Jde o černo – zlatě bohatě vyšívané livreje takzvaných trabantů. Ti doprovázeli v roce 1638 zlatý vůz Eggenbergů na cestě do Říma. Kníže Jan Antonín z Eggenbergu byl totiž vyslán císařem Ferdinandem III. Habsburským, aby oznámil jeho volbu papeži Urbanovi VIII.
Dražší než roční plat
Slavnostní livreje sloužících byly ušité z pořádných materiálů, bohatě vyšívané, se zlacenými či stříbrnými knoflíky se znaky šlechtických rodů. Zimní varianty měly kožešiny. Zajímavostí je, že stály více, než roční plat sloužícího, který ji nosil. Livrej proto nepatřila konkrétnímu člověku, ale předávala se po mnoho let s danou funkcí.
Komorníci, lokajové
V čele šlechtické rezidence stával hofmistr, který byl zodpovědný za provoz dvora, především za zámecký personál, panskou kuchyni, sklepy a zahradu. Byl nadřazen i vrchnímu komorníkovi, jenž měl pod sebou všechny livrejované služebníky, kteří se dostávali do osobního kontaktu s aristokratem a jeho rodinou. Osobní komorníci, lokajové a dveřníci sloužili přímo šlechtici a museli mu být stále po ruce.
Ozbrojení portýři
Specifickou činnost v rámci dvora zastávali zámečtí portýři. Ti dohlíželi na přístupové brány do šlechtické rezidence a starali se o to, kdo a za jakým účelem do sídla vstupuje. Protože vrátní museli někdy zabránit ve vstupu nepovolaným osobám násilím, dostávali k uniformě i kord. Také měli nárok častěji než jiní služebníci na novou livrej a vysoké pohodlné kožené boty do služby.
Vývoj a útlum
Až do konce 18. století odrážely stejnokroje služebnictva aristokratů prvky dobové módy. Pak se ale tento proces zastavil a livreje začaly kopírovat minulost. Také už se nešily na míru pro konkrétní služebníky, ale ve větším počtu do zásoby. Hotový oblek se pak až před jeho předáním přizpůsoboval fyzickým proporcím konkrétního nositele.
