Liščata mu do stanice lidé nosí prakticky každé jaro, letošek není výjimkou. Sedm březnových mláďat, sourozenců z jednoho vrhu, pochází z Rokycanska. „Volali myslivci, že psi vynorovali lišku a zbyla po ní liščata, tak jestli je chci, ať si pro ně přijedu. Samozřejmě jsem se o ně postaral,“ popsal Karel Bobál.

Zpočátku to znamenalo každé tři hodiny, ve dne v noci, drobotinu krmit. Po několika dnech začaly huňaté šedočerné kuličky baštit maso a konzervy.

Lékař i deratizátor

Teď už se liščata prohánějí ve voliéře, koncem léta nebo příští rok z jara se vrátí do přírody. „V té mají místo, liška je doktor lesa, likviduje uhynulé a nemocné kusy. Pomáhá i zemědělcům, loví myši, hlodavce, kteří ničí úrodu, je to takový hlavní deratizátor,“ doplnil Bobál.

Další dvě liščata, Eliška a Hugo, se už ale do lesa nevrátí. „Elišce ukousl pes ocas a lidé ji zraněnou přinesli sem, stejně jako Huga, který byl velmi malý a slabý. Mysleli jsme, že to nezvládne, ale vypiplali jsme ho,“ řekl Bobál. Páreček tak zůstane v bezpečí záchranné stanice.

Liška Lucinka

V expozici záchranné stanice žije už několik let i zachráněná liška Lucinka. Uvykla člověku, dokonce doprovází Karla Bobála na přednášky za školáky. 

„Nesnažil jsem se ji ochočit, stále se schovávala, ale pak jednou ke mně sama přišla. Teď, když mě vidí, kníká, chce hladit, a samozřejmě nějaký pamlsek,“ usmál se zvířecí záchranář.

VIDEO: Zvířecí záchranář Karel Bobál piplá osiřelá liščata prakticky každé jaro, takhle se jim věnoval v roce 2019.

Fotogalerie
15 fotografií