22°C
Selátka přišla na svět začátkem srpna. „Je to pět samců a dvě samice. Matka se narodila u nás v zoo, kanec pochází ze zemědělského podniku v Mladoticích na severu Plzeňska,“ uvedl mluvčí zahrady Martin Vobruba.
Přeštická prasata v plzeňské zoo. Romana Vébrová
„Jsou to úžasné matky, pečlivě si hlídají mláďata, jen výjimečně mají zdravotní problémy,“ pochvalovala přeštíky zooložka Miroslava Palacká. Jediné, co se u nich musí hlídat, je krmná dávka, aby chovná zvířata neztloustla.
„Mají stále něco na zub. Pak žerou průběžně po menších dávkách a netloustnou. Důležité je, aby měla zvířata dostatek vlákniny, dostávají trávu, zeleninu, ovoce, u kojících a březích samic se doplní strava o speciální směsi,“ vysvětlila Palacká. Selata začínají jako týdenní ochutnávat to, co žerou rodiče, matka je kojí do dvou měsíců.
Vyšlechtěné na západě Čech
Přeštíka, jak se praseti říká, vyšlechtili v druhé polovině 19. století křížením staročeského štětináče s importovanými kusy z Německa a Anglie. Výsledkem bylo masosádelné černostrakaté prase, otužilé, nenáročné, odolné vůči stresu.
Ještě do druhé světové války si pochrochtávalo na západě Čech v kdejakém chlívku. Jenže pak přišel zlom, Němci jeho chov zakázali a po přeštících se téměř slehla zem. Záchrana se datuje do let 1952 až 1964, poté bylo přeštické prase uznáno jako samostatné plemeno.
Přísná pravidla
Od roku 1992 je zařazené mezi genetické zdroje. Chov má přísná pravidla, dbá se na nepříbuzenskou plemenitbu, tři generace zpět nesmí mít prasata stejného předka. Pro svoji odolnost a výborné mateřské vlastnosti je přeštické prase vhodné i do ekologických chovů. V Přešticích, které daly plemeni název, mají přeštíci dokonce vlastní sochu.
