O krvavém masakru studentů 17. listopadu 1989 na Národní třídě se dozvěděl od kolegy z práce Ivana Čiháka. „Ještě ten večer mi volal a říkal, že musíme dát lidi dohromady. O víkendu jsme se sešli s herci divadla J. K. Tyla a v úterý jsme ve fabrice založili Občanské fórum,“ řekl Bernard, který zůstal politice věrný a dnes je plzeňským hejtmanem.

To už se na náměstí Republiky konala první demonstrace a v příštích dnech další, které nezávisle na dění ve Škodovce organizovali lidé z disentu a občanských iniciativ.

Zastrašování dělníků

Škodovku si jako klíčovou továrnu v zemi tehdejší režim ostře hlídal. „Milicionáři a komunisté na dílnách se snažili dělníky zastrašit, třeba vyhazovem z práce. Navíc dělníci nebyli moc informováni o dění venku. Vedení továrny nám v tom bránilo, stejně jako hercům i studentům, které nepustili do fabriky,“ vzpomínal Bernard.

Okamžik očekávání

S napětím se čekalo, jestli se 40 tisíc Škodováků přidá v pondělí 27. listopadu při generální stávce k demonstrujícím Plzeňanům. „Stál jsem na multikáře vedle sochy Lenina na prostranství u hlavní brány. Čekal jsem na dělníky. Ještě pět minut před začátkem stávky, tady nikdo nebyl,“ vzpomínal Bernard.

Jenže dělníci přišli a byly jich tisíce. „Najednou se začali k nám hrnout ze všech stran a za pár minut nebylo kolem nás k hnutí. Přečetl jsem naše stanovisko ke stávce a se svou řečí vystoupili Simona Stašová a Pavel Bobek,“ vzpomínal Bernard.

Dělníci to rozhodli

Dělníci začali křičet, ať je pustí z fabriky ven. „Bylo jasné, že uvnitř je nikdo neudrží. Příkaz k otevření brány mohl dát jen ředitel Korbel, který byl u sebe v kanceláři. Z vrátnice jsem mu zavolal a on svolil. Už mu bylo jasné, že soudruzi prohráli,“ dodal Bernard.

Za zpěvu hymny pak dělníci vyšli z fabriky, prošli městem na náměstí Republiky, kde se přidali k protestujícím lidem. „Ti se slzami v očích volali »Škodovka je tady, Škodovka jde s námi!«. Všem už bylo jasné, že s komunisty v Plzni je konec,“ dodal Bernard.

Podraz v rozhlase

Škodovka měla svůj vlastní rozhlas. Z něj se v den generální stávky ozývaly přímé výzvy komunistů a milicionářů proti stávce. Během dopoledne se sem dostal i Bernard, který přečetl výzvu k dělníkům. „Jenže mě pustili jen do části fabriky. Teprve, když jsem si ztěžoval u ředitele Korbela, tak můj projev odvysílali ze záznamu po celé Škodovce,“ řekl Bernard.

Agresivní milicionáři

Lidové milice (MP) ze Škodovky byly nejmilitantnější ze všech v zemi. Zastrašovali dělníky ve fabrice. „Mně několikrát hrozili, že mě pověsí,“ řekl Bernard. Tři stovky milicionářů odjely z Plzně do Prahy.

Tam mermomocí chtěli zasáhnout a mlátit demonstrující lidi. Na své komunistické pohlaváry křičeli, aby je pustili, že demonstrantům ukáží. Naštěstí se tak nikdy se nestalo.

VIDEO: Videomapping na Národním muzeu v Praze připomněl 17. listopadu dojemně i sametovou revoluci a projev Václava Havla.

Video
délka: 02:39.94

Videomapping na Národním muzeu připomněl dojemně i sametovou revoluci a projev Havla Blesk - Nikola Forejtová

Fotogalerie
15 fotografií