Vše přitom začalo spíše jako úsměvný omyl. „Volala mi paní, že našla u autobusové zastávky odložená štěňata, ale nějak se jí nezdají,“ vzpomínal Karel Bobál. Z „divných“ štěňat byli nakonec tři liščí kluci a dvě holky.

Je jim asi 10 dnů, už se jim pomalu otevírají oči. „Krmím je každé tři hodiny speciálním mlékem pro mláďata. Až povyrostou, vypustím je do velké voliéry s úkryty. Začnou se schovávat, zdivočí a pak mohou být vypuštěna zpět do přírody. Letos to ale asi nebude,“ popsal Bobál.

Zvířecí záchranář se snaží, pokud je to možné, aby se mláďata vrátit do lokality, odkud pocházejí. „Liška do přírody patří. Považuji ji za doktora lesa, likviduje nemocná a uhynulá zvířata,“ myslí si zvířecí záchranář.

Odstřel lišek je u nás povolen celoročně. „Je to ale prasárna, střelit liščí fenu v době, kdy má mladé. Když myslivci noru nenajdou, zůstanou tam mláďata sama. Liščata jsou poměrně vitální, opuštěná umírají trýznivě několik dní,“ popsal Bobál. „Stává se, že i sami myslivci mi je přinesou s tím, že střelili mámu, abych si je nechal,“ dodal.

Fotogalerie
5 fotografií