14°C
Smutek rodin, kterým zahynuli příbuzní při požáru, se prohlubuje s každým dnem, kdy nevědí, co se děje s těly jejich blízkých. „Ze všeho nejvíc teď potřebují informace. S vydáním těl přijde alespoň malinká úleva, kotvící bod, od kterého se pozůstalí mohou odpíchnout dál, a to zařizováním pohřbu,“ popsal krizový intervent David Tichý (43).
Důležitý rituál
Pro zasažené rodiny podle Tichého bývá poslední rozloučení velmi důležitým momentem. „Pohřeb je rituál, pro pozůstalé velice potřebný, kdy konečně vědí, že se těla jejich blízkých někam dostanou. Truchlící alespoň trochu uklidní vědomí, že blízký již spočine na hřbitově, či má duše blízkého klid,“ řekl.
Kapesník a empatie
Co mohou lidé kolem truchlících nyní dělat? Nejdůležitější je podle Tichého se zcela přizpůsobit jejich potřebám. „Já často jen sedím s nimi s vodou, kapesníkem a hlavně je poslouchám. Ujišťuji je, že je v pořádku, že se zlobí, že křičí, ukazují na viníka. V té chvíli je to zcela normální. Je lepší to ze sebe dostat než to v sobě držet,“ uzavřel David Tichý.
Na svátky a výročí sami
Mnozí lidé potřebují, aby se jim individuální pomoci dostávalo delší dobu. „Bývá to až 14 měsíců. Proč zrovna 14? Během roku totiž pozůstalí bez blízkého tráví jeho narozeniny, Vánoce, pak přichází první výročí tragédie. I to potřebuje truchlící nějak zpracovat, proto ty dva měsíce navíc,“ vysvětil David Tichý.
Pomáhá při katastrofách
Vedoucí Krizového centra Ostrava David Tichý (43) se věnuje pozůstalým po obětech podobných tragédií už 15 let. Pomáhal jim třeba po srážce tramvají u Ostravy v roce 2008, nárazu rychlíku do mostu u Studénky ve stejném roce, výbuchu paneláku ve Frenštátě p. Radhoštěm v roce 2013 nebo po loňské střelbě masového vraha Vitáska v ostravské fakultní nemocnici.
