Na frenštátském náměstí najdete koloniál s klasickým výkupním okénkem pro lahve. „Není to nic na chlubení, že ještě nemáme automat,“ říká s úsměvem vedoucí prodejny Marek Zrubek.
Jenže zákazníci to vidí jinak. „Všechno se odosobňuje. Prodavačky, které se na vás usmály a prohodily pár slov, nahrazují stroje. Takže díky za to obyčejné okénko, kde jdou láhve z ruky do ruky,“ říká s dojetím místní Irena Klasnová.
Klepače ubránili
V Třinci si lidé zase ubránili dvacítku klepačů – z původní stovky, kterou město postupně odstraňovalo. Tyto železné konstrukce na sídlištích sloužily kdysi nejen ke klepání koberců, ale hlavně jako místa setkávání. Byly to takoví předchůdci sociálních sítí – první rande, domluva, kam na zábavu pokec po škole, všechno se řešilo u klepače.
„Můžu potvrdit, že dvacítka klepačů na výslovné přání obyvatel zůstane. Opravíme je a budeme se o ně starat,“ uvedl mluvčí třineckého magistrátu Stanislav Cieslar. Dodal, že město k likvidaci většiny z nich donutil špatný technický stav, občasné úrazy dětí a stížnosti na hlučné výrostky.
Ve frontě na zavolání
Další relikvií z minulosti, se kterou by si dnešní mladá generace asi nevěděla rady, je venkovní telefonní budka. Tlačítka místo vytáčecího kolečka, ale přesto silné retro. Stojí hrdě u ostravské huti, je stále funkční, ale dovoláte se z ní už jen v rámci továrního areálu.
VIDEO: Retro: Takhle vypadaly kuchyně za socialismu.
Retro: Takhle vypadaly kuchyně za socialismu Videoredakce ženských titulů
