9°C
Obzvláště pro pozůstalé bylo těžké přijít vzpomínat na své syny, bratry, strýce a otce, o které při výbuchu a následném požáru v dole navždy přišli. „Dva byli mladší než já, o osm let. Takže to mohutně působí,“ řekl duchovní Roland Manowski-Słomka.
Právě on přítomným vléval optimismus do žil. „Aby mohli jít životní cestou dál, i když jejich rodiny potkala tak velká pohroma,“ vzkázal duchovní všem pozůstalým přání. Mše trvala více než dvě a půl hodiny, a dojemná utěšující slova uklidňovala plačící truchlící přítomné.
Všichni se shodli na tom, že je třeba zavzpomínat na ty, kteří odešli z tohoto světa. Ale též, že je třeba se zvednout a jít v životě dál. „Pláču, ale co už víc nadělám. Syna nám to nevrátí. Byl to takovýto osud,“ smutnil otec jedné z obětí.
Jelikož z třinácti mrtvých byl jen jeden místní muž, přijely uctít památku horníků desítky Poláků. Byli to právě oni, kteří tehdy sjeli do podzemí na svou poslední šichtu. „Toto riziko, že nevyjedete nahoru, je tu vždy. S tím se musí počítat,“ řekl horník, jenž přišel s kolegy na mši ve slavnostním mundůru.
