„Bylo to šílené. V domě byli rodiče, já s partnerem a naše čtyři děti. Roční Natálka, Pavlínce bylo pět, Kornélii osm, Kristýnce deset. Popáleniny jsme měli tři, nejhůř na tom byla Naty. Ty lidské zrůdy jí ublížily nejvíc,“ vzpomíná dnes maminka Anna Siváková (37). Blesk 10 let po útoku pozvali na návštěvu v současném bydlišti rodiny v Budišově nad Budišovkou. Deset kilometrů od Vítkova, kde k útoku došlo. Dům, kde rodina žila, požár nepřečkal. Zůstala z něho jen hromada suti.
Nemá prsty na ruce
Po deseti letech je z Natálky zádumčivá dívka, která se rozesměje před cizím člověkem jen sporadicky. „Bojí se usnout, proto bývá často unavená. K tomu dospívá a kůže jí neroste. Kolik má za sebou operací, to už spočítat asi nelze,“ říká maminka.
„Ona si třeba nemůže ani pořádně nazout boty. Nemá tvrdé paty, jako jiní lidé. Jakmile se obuje, strhne si kůži zespodu z celého chodidla. A na ty drahé mastičky, na ty jako rodina prostě nemáme,“ krčí zoufale rameny paní Anna. Jsou totiž potřeba hned čtyři zahraniční preparáty, aby bylo možné potřít celé Natálčino tělo. Jeden přitom vyjde na 1300 korun…
„Natálka má třetí stupeň invalidity. Má stáhnutou kůži a svalstvo. Nemá prsty na rukou. Nikdo neví, co bude dál,“ pokračuje Anna. Dodnes dcerce dělá ve škole asistenta. Je Natálce hlavní spojnicí s jejími spolužáky, s okolím. „Začátky byly velice těžké. My pořád ale věříme, že bude lépe. Musí. Bez víry se nedá žít,“ konstatuje.
