Antropologové z brněnského spolku Archaia prozkoumali kosti 502 lidí. „Objevili jsme vysoký počet lidí se zánětlivým onemocněním rukou a nohou. Tak vysoký počet nálezů nasvědčuje šíření infekční choroby, zřejmě stafylokokové nákazy a o nedostatečně vyspělém léčitelství té doby,“ řekla archeoložka Michala Přibylová.
Nejstarší ze zkoumaných předků žili zhruba v době renesance, císaře Rudolfa II., vrcholící války mezi křesťany a Turky, ale zároveň i konce 30leté války. Ve světě byla doba Ludvíka XIV. a literárních Tří mušketýrů.
Žádné vraždy ve Veselí
Vědce zároveň překvapilo, že v době válek proti Turkům jen u dvou pohřbených zjistili stopy násilné smrti. „Byly jimi obranné zlomeniny předloketních kostí, které mohou vypovídat o možném individuálním násilí,“ nastínila Přibylová.
Řada zesnulých ve Veselí vykazovala i známky dřiny, hlavně přetěžování svalů. Jednalo se hlavně o zemědělce, kteří často chodili po polích na dlouhé vzdálenosti. Nalezené medailony také dokládají, že z Veselí se pěšky chodilo na poutě třeba do 210 kilometrů vzdáleného polského Barda.
Amulety pro ochranu před zlem
Kolem kostela Panny Marie ve Veselí nad Moravou se pohřbívalo již od založení kostela ve 13. století do roku 1834, kdy byl hřbitov zrušen. Prozkoumané kostry patří k nejmladším na pohřebišti tedy do 17. až 19. století. Tehdy zde podle historiků žili zřejmě bohabojní, mírumilovní rolníci a sedláci, kterým ovšem chyběli dobří felčaři.
V pohřbívání se projevilo barokní zbožštění smrti, které se začíná vytrácet až v polovině 18. století, kdy se do pohřbívání promítly státní nařízení zohledňující hygienické podmínky. Typickou výbavou hrobů jsou proto růžence, medailony, kříže a amulety s křesťanskými motivy, které měly hlavně ochraňovat mrtvé před zlou mocí.
