Její lidé prošli během dvou let 47 policejních cel v 14 okrscích od Aše po Hodonín. Podle ombudsmanky je dodnes běžné, že se zadržený člověk musí před vstupem do cely svléknout do naha. Zároveň se někde stále používá dřepování. „Pokud tomu nebrání vážný důvod, je třeba volit méně ponižující způsob prohlídky. Člověk se nemá obnažit celý najednou, ale nejprve od pasu nahoru, pak od pasu dolů,“ navrhla Šabatová, která za minulého režimu sama kriminál na vlastní kůži okusila.
Část zadržených lidí spí v celách bez matrací na dřevěných pryčnách, jiným automaticky policisté odebírají brýle.
„Pokud musí člověk spát v cele na dřevěné desce bez matrace, toaletní papír nebo zubní kartáček dostane, jen když o ně výslovně požádá, nedá se mluvit o jednoduchosti vybavení cely, ale o ponižujícím zacházení,“ řekla Blesku Šabatová. Ve vícehodinových celách podle ní už není možné lůžko bez matrace tolerovat.
Zadržení se už nebijí
Podle ombudsmanky Anny Šabatové se navzdory zjištěným pochybením chování policie vůči zadrženým lidem v Česku zlepšuje. „Ještě v 90. letech bylo vůči zadrženým hodně špatného zacházení, třeba i bití na hromadných akcích. Vzpomeňme excesy na zasedání Mezinárodního měnového fondu nebo při rozhánění Czechtecu,“ připomněla Šabatová. „To už dnes, naštěstí, neexistuje. Směřujeme k přirozené normalitě právního státu,“ dodala.
Skončit tam může každý
Do cely předběžného zadržení se přitom podle ombudsmanky může dostat kdykoliv i za prkotinu každý člověk. Třeba jen proto, že nezvládne vyhrocenější komunikaci s policistou. V Česku je 150 policejních cel a člověk v ní může strávit bez rozhodnutí soudu v součtu až 72 hodin.
Kdo »sedí« ve věznicích?
Většinou recidivisté a jejich podíl se stále zvyšuje. Zatímco v roce 2000 tvořili recidivisté 29,7 % ze všech vyšetřovaných a stíhaných osob (opakovaný trestný čin spáchalo 38 664 lidí), před deseti lety jich bylo 46 % a vloni tvořili podle Policejního prezidia již 53,2 % ze všech případů, kterými se policie zabývala (61 020 recidivistů).
