„Já se těm hercům nedivím. Působil falešně. Ano, sice budoval jméno, ale spíš se mi zdálo, že kopal za sebe, a ne za Husu,“ říká první z řady pravidelných diváků, kteří vítají odchod uměleckého šéfa. Jeho názor není zdaleka jediný. „S Morávkem mám problém. Ze začátku bylo fajn mít v Huse člověka, který je extremista, ale je problém pak udržet ten extrém v mezích. Pokud to bylo ve smyslu, že Husa trošku stagnuje, tak to není vůbec špatný krok. Mám pocit, že to divadlo někam posune,“ vyjádřila se k situaci mladá divačka.
Morávek udával Huse na provázku směr. Nenechával diváky sedět a pasivně sledovat představení. Mnohdy využíval celý prostor, šel dál, tam, kam se jiní neodvážili. Zasloužil se také o zviditelněni Havlových textů, podpořil nedávnou rekonstrukci Havlovy uličky poté, co ji poničili vandalové. Jenže představení začali diváci vnímat spíše, jako by si je dělal sám pro sebe. „Často to bývalo tak, že jsem se nemohla rozhodnout, zda ten extrém mi připadá zábavný, nebo už je to moc. Nevím – to je hlavní myšlenka, kterou jsem měla z většiny představení,“ komentuje další divačka.
Stará éra končí, doufejme v novou krev. I tak se na odchod Vladimíra Morávka dívají kolegové. „Morávek? Konečně skončí teror herců a divadlo se třeba zase nadechne a začne dělat zajímavé věci, ale na druhou stranu nevím, jak to zvládne Oslzlý coby ředitel... Je to už starý pán bez pevné vůle, dle mého,“ naráží jedna z kulturních publicistek na možné problémy vedení divadla.
Jiné názory práci Morávka úplně nezavrhují. Je nutno podotknout, že v divadle strávil 12 let, během nichž za ním zůstává spousta práce, ať už více či méně extrémní. „No některá představení jako třeba Ze života hmyzu mě hodně oslovila, i když to asi zrovna patřilo mezi ty extrémní. Líbilo se mi, jak zapojovali diváky, a přesto, že nevyužívali skoro žádné kulisy, dokázali atmosféru louky velmi dobře navodit. Pak ale byly spíše prezentační představení. Například Vaňkovkafest a to už mi přišlo, že na diváky kašlali úplně. Že si to dělali sami pro sebe a lidi kolem jim byli šumák,“ shrnuje divačka, která podotýká, že do divadla v poslední době nechodívá tak často jako dřív.
Experimentální divadlo, jak o Huse na provázku mnozí mluví, nese i své oběti. Dost velký podíl na tom měl právě umělecký šéf divadla Morávek. Práce pod ním nebyla procházkou růžovým sadem. „Já se hercům nedivím. Z mnoha stran se o Morávkovi mluvilo jako o tyranovi. Proto mělo divadlo problém udržet mladé herce. Ponižování, křik a všeobecný stres se pak přenášel i do představení, která byla podle mého často ukřičená,“ prozradil Blesku jeden z brněnských umělců, který si nepřál být jmenován.
