Jaká je vaše první vzpomínka na Jiřího Bartošku?
„Když jsem dělal přijímací zkoušky na Janáčkovu akademii múzických umění, přišli se podívat všichni starší spolužáci, včetně Barťáka. A už tehdy to bylo strašně sympatický, protože všichni se nám představili. Myslím, že to na pražské DAMU nebylo vůbec zvykem. Na brněnské JAMU jsme v podstatě netvořili první, druhý, třetí, čtvrtý ročník, ale všechny ročníky se tak nějak propojily v jeden kamarádský spolek a všichni jsme táhli za jeden provaz.“
Sršelo z něj už tehdy to jeho pověstné charisma?
„Pokud herec nemá charisma, je to špatně, nemůže být herec. Jirka byl tím charismatem obdařenej, kde se objevil, tam vzbuzoval pozornost. Byl to hezký člověk a strašně milý společník, bez jeho udávání tónu společnosti se to nedalo ani představit.“
Jaký byl parťák na jevišti?
„Paradoxně jsme toho spolu moc kromě úvodních pár let v Divadle Na provázku na jevišti neodehráli. Hráli jsme spolu jen ve dvou inscenacích – Křižník Potěmkin byla jedna z nich. Tam jsme zachránili jednoho našeho spolužáka před pádem po hlavě dolů z vysoké konstrukce. Karel Heřmánek ho zachytil a zachránil mu život.“
Miroslav Donutil live talkshow Petr Macek
Řadu let jste namlouvali cyklus Na cestě. Většina toho byla ve studiu, ale vím, že se natočilo i pár speciálů, kdy jste skutečně cestovali.
„Těch cest bylo asi patnáct. Barťák na cestování moc nebyl. Vždycky, když nám nabízeli nějakou vzdálenou lokaci, se ptal, jestli by tam nebyla Bratislava... Vždycky to bylo poznamenáno neuvěřitelně krásnou vzpomínkou a zážitky. Letěli jsme třeba na Sicílii, Barťák už to nemohl vydržet bez cigarety, zavolal letušku a říká – prosím vás, kapitán kouří? Ona se vyděsila a říká – proboha, to je cítit až sem? A Barťák že ne, ale že by ho rád navštívil v kokpitu. Tak ho tam pustili, ale ten kapitán netušil, co si na sebe ušil. Když jsme přistáli, otevřela se kabina, vyvalily se dýmy, vyšel šťastnej Barťák a kapitán ležel polomrtvej na kniplu!“
Diváky jistě zajímá, jak vzpomínáte na natáčení Pelíšků?
„Do toho filmu jsme se nosili svoje zážitky. S Provázkem jsme byli na zájezdu v Estonsku, hledali jsme divadlo a vedoucí zájezdu se zeptal rusky nějakého dědečka, který kráčel o holi přes náměstí. Dědek nesnášel ruštinu a srazil ho holí k zemi! A tak jsem říkal, že by nebylo špatné, kdybychom to použili ve scéně, jak jde Jirka Kodet po chodbě gymnázia a ředitel Jarda Dušek se ho ptá – hledáš někoho, soudruhu? Duškovi jsme ale nic neřekli, a když položil tu otázku, dostal od Kodeta prdu a ležel!“
A co „maršál Malinovskij“?
„Dlouho jsme si lámali hlavu, jak to udělat. Na provázku jsme byli vedeni ke všemu, dokázali jsme díky našim režisérům stepovat, tančit, mluvit jazyky, zpívat, hrát na nástroje a taky plivat oheň. Ale já ho nemohl plivnout, protože mi to zakázali. Muselo se to udělat nějakým fíglem. Dneska už to můžu prozradit. Prostě za mnou klečel rekvizitář, měl v ruce lak na vlasy a zapalovač, já otevřel pusu na tři, on to zmáčknul a vyšlehl plamen. Ale co chlapů v hospodě se popálilo, když to zkoušeli napodobit!“
Jaké natáčení vás čeká teď?
„Takový seriál, kde budeme s Pavlem Zedníčkem a s Bolkem Polívkou všichni tři. Plánoval se dlouho, měli tam být všichni z JAMU. Když Jirka Bartoška slavil narozeniny, zavolal nás, jako Čmaňu, mě, Trávníčka, Skopala, Balzerovou, Švandovou, Veškrnovou... že si všichni zahrajeme dohromady. Bohužel to už úplně nevyjde. Barťák tam měl být, Heřmánek taky, že jo. No a pak budeme pokračovat v Záhadných případech, bude další desetidílná série, a potom v Molochovi. Ten bude mít také druhou sérii.“
