Když vystoupíte z rychlovýtahu v osmém podlaží této věže, přivítá vás nápis Česká policie hned při vstupu. Na dveřích všech místností jsou policejní jmenovky, nástěnka vás vyděsí hrůznými obrázky vražd a nedůvěryhodnými tvářemi stíhaných. Dokonce i na velké televizní obrazovce uprostřed hlavního sálu běží pořad s chmurně se tvářícím plešatcem v policejní uniformě.

Pokud se ale domníváte, že tu obvykle sídlí skuteční detektivové a filmaři si od nich prostory jen vypůjčili, jste na omylu. „My jsme si prostě na natáčení pronajali celé prázdné patro. Bylo úplně nezařízené, dokonce tu nebyly ani příčky,“ říká režisér.

A filmoví architekti tu vytvořili policejní stanici. Bylo to prý lepší, než kdyby ji stavěli v ateliéru. I proto, že je odsud nádherný výhled na celé město. „Kriminalisté se z oken dívají hlavně proto, aby se nejprve z výšky nejvyššího domu podívali na místa, kde řádí sériový vrah,“ vysvětluje Strach.

Jak přežít natáčení

Kolektiv vyšetřovatelů vede v novém seriálu Miroslav Donutil, jeho největšími detektivními esy jsou Stanislav Majer a Jiří Langmajer. A mají i posilu ze Slovenska, kterou hraje půvabná Zuzana Kanócz.

Je to silný tým, ale má i silného soupeře. Šílence, který vraždí Moraváky a Slováky bestiálními způsoby, které jsou vymalovány na proslulém obraze středověkého malíře Hieronyma Bosche Poslední soud.

Obraz Hieronyma Bosche inspiroval autora – a vraha.
Obraz Hieronyma Bosche inspiroval autora – a vraha.
Autor: Dana Kolářová

Oběti mají v tomto seriálu opravdu smůlu – vrahoun pro ně vymyslel dost drastické způsoby smrti jako probodení kůlem, usmažení nad ohněm nebo udušení v udírně.

Policisté z Labyrintu si s maniakem pochopitelně nakonec poradí, ale případ to rozhodně není jednoduchý, o čemž svědčí fakt, že se s ním budou diváci setkávat po sedm večerů.

Není to jednoduché ani pro režiséra Jiřího Stracha. Seriál totiž dosud nikdy nedělal. „Točit seriál je fakt něco trochu jiného než celovečerák. Já se při natáčení filmů do všeho vrhám naplno, včetně utužování vztahů na večerních posezeních s herci. Ale při natáčení seriálu v cizím městě se to nedá. Dnes máme třicátý den natáčení, to bych měl celovečerní film tak právě hotový. Ale tady nás čeká na place ještě 47 dní! Při takhle dlouhé práci si člověk musí nastavit večer normální život, jinak by to s ním seklo,“ tvrdí Strach.

Donutil spěchá za synem

Natáčení v Brně se režisérovi nicméně líbí. A pochvalují si ho i jeho hvězdy. Miroslav Donutil, který v moravské metropoli strávil dobu studií, se díky němu vrací do svého milovaného města. Navíc je rád, že může spojit toto filmování se setkáním se svým synem Martinem.

„Účinkujeme tu spolu v inscenaci Amadeus. Syn je Amadeus a já představuji bídáka Salieriho. Hrajeme třeba dnes, takže to mám při jednom,“ libuje si Donutil. Pochvaluje si i scénář Petra Hudského. „V seriálu jsem velitel, což v jiných filmech často bývá byrokrat. Tenhle náčelník je ale docela sympatická figura. Umí si ze sebe udělat legraci a mladí ho berou.“

Nejvýraznějším z těchto mladých je kriminalista, kterého hraje Stanislav Majer. „Já už mám pocit, že nehraju nic jiného než policajty!“ povzdechl si asi s poukazem na svou detektivní roli v nedávném Případu pro exorcistu.

Ve  skutečnosti mu to ale moc nevadí. „Ten scénář je dobrý. A já jsem spíš instinktivní herec. Naučím se scénář, ale nijak speciálně se na tyhle postavy nepřipravuji,“ prozrazuje a přiznává, že má rád akční scény. A ty v Labyrintu nechybí.

„Zatím se mi nejvíc líbilo noční natáčení, při kterém jsem vyrážel dveře.“ Stanislav ovšem prozrazuje, že Brno má pro něho půvab i poté, co režisér řekne: „Pro dnešek končíme!“ „Objevil jsem tu několik skvělých podniků, ty pražské jim nesahají po kotníky,“ libuje si průzkumník nočního života.

Fotogalerie
11 fotografií