V přízemí a prvním patře Uměleckoprůmyslového muzea zhlédnou návštěvníci 60 exponátů od 14 autorek, například Veroniky Bromové, Mileny Dopitové, Lenky Klodové, Markéty Othové nebo Kateřiny Vincourové. Pro zastoupené umělkyně je typická konceptuální práce s objektem či instalací, případně zájem o fotografii, video a další formy technického obrazu. Oba proudy spojuje používání nových materiálů, často pocházejících z obyčejného života, a objevování svébytných témat.

Do roku 1989 se ženy podle autorky výstavy Pavlíny Morganové v rámci českého výtvarného umění pohybovaly spíše v pozici solitérních osobností ve stínu svých mužských kolegů. "V 90. letech se v rychlém sledu prosadilo několik generací umělkyň, jejichž tvorba přinesla nová témata, novou vizuální stránku uměleckého díla, ale i do té doby nevídanou pozici žen v rámci uměleckého provozu," uvedla Morganová.

Na přípravě výstavy se podílely výhradně ženy. Není to prý výraz "feministické ukřivděnosti" nebo pozitivní diskriminace, ale odraz jejich reálného vlivu v daném období. "Právě ženy na české výtvarné scéně 90. let sehrály nejdůležitější úlohu a byly nositelkami nového uměleckého výrazu," řekla Morganová.

Výstava potrvá do 18. května. Doprovází ji reprezentativní publikace, na pátek se chystá sympozium věnované vztahu současných umělkyň k jejich předchůdkyním. Kontext výstavy rozšiřuje také expozice z díla Vlasty Vostřebalové Fischerové v nedalekém Pražákově paláci. Její práce patří podle teoretiků k nejosobitějším projevům českého umění 20. a 30. let minulého století, pro širší veřejnost však zůstávají málo známé.