Když vaří pivo, vstává kvůli tomu vždy brzy. „Začínáme už v půl páté ráno a jsem tam až do půl čtvrté odpoledne. Mám výhodu v tom, že si nemusím zajišťovat odbyt. Přímo pod kostelem v Brně na Botanické ulici máme restauraci, kde se čepuje a pak ještě v Rajhradě,“ řekla o svém pivu nazvaném Božínku.
Jako školačka a studentka plánovala, že by se stala filozofkou, spisovatelkou či fotografkou. Později ji lákala medicína. Nakonec její pouť zacílila do církve Československé husitské.
Černá ovce
Na duchovní cestu se přitom vydala ryze z vlastního rozhodnutí. „Nechala jsem se pokřtít v 25 letech, ale předcházelo tomu deset let chození po různých kostelech. Rodiče byli sice pokřtění jako děti, ale nevěnovali se tomu. Já jsem v tomto ohledu taková černá ovce,“ řekla se smíchem.
Farářka Sandra je už na první pohled tak trochu jiná. Zdobí ji několik viditelných tetování, například krkavce. Přiznává přitom, že na ně dostává častokrát otázky. „Nebylo to tak, že bych si našetřila a šla do studia. Adoptovala jsem kocoura od jednoho sympatického páru ze Slovenska, který jsem později ubytovala na faře. Na oplátku mi nabídli tetování. To mi dávalo smysl,“ vysvětlila.
Hrávala tenis
Svůj program má hodně našponovaný, jednou se jí kvůli tomu stalo, že dorazila na svatbu o den dřív. „Přijela jsem do Prahy z Brna, bylo horko, měla jsem s sebou čtyřletého syna. Přišlo mi divné, že se nic neděje. No, co se dalo dělat, vlakem jsme se vrátili zpět a na druhý den jeli do Prahy znovu,“ zavzpomínala s úsměvem.
V tomto brněnském chrámu působí farářka Sandra Silná. Hynek Zdeněk
Duchovní práce může být vyčerpávající, proto farářka nezapomíná na pohyb. „Byla jsem cvičit, chodím dvakrát týdně. Je důležité pro psychiku udržovat se v kondici. Ke sportu mám blízko od mládí, kdy jsem hrávala tenis za Lokomotivu Nymburk,“ dodala.
