Betlém začal vyřezávat v roce 1988, po návštěvě u papeže Jana Pavla II. „Setkal jsem se s papežem v jeho letním sídle, hovořil se mnou dvě hodiny v kuse, bylo to za komunismu. Byl to silný zážitek. Tehdy mi papež řekl, že vyřezávaný betlém je jako kniha. Já jsem se ho zeptal, proč jako kniha? On odpověděl, že se z něj dá se z toho hodně vyčíst a naučit. Od té doby vyřezávám betlém,“ svěřuje se Jiří Halouzka.

 

Třetí generace

Halouzka je řezbářem už ve třetí generaci, i jeho děda a praděda tuto profesi vykonávali. Halouzka tvrdí, že byl k této práci předurčen a baví ho. Zájem o  řezbářství mají i jeho synové.

Video
Video se připravuje ...

Halouzkův betlém je unikát. Markéta Malá

„Oba moji synové vyřezávají. Co by si otec mohl víc přát, než když přijde synek ze školy a povídá: Táto, já nemůžu dnes jít ven, já mám zakázku, musím vyřezat paní učitelce srdíčko,“ usmívá se řezbář.

Řezbářství je fyzická dřina. „Můžu říct, že nemusím chodit do posilovny ani nikde jinde sportovat, protože já pracuji třeba s tunovými kusy dřeva. Používám motorovou pilu. Představte si slona v životní velikosti, to bych asi dlátkem nezvládl, ale na dokončování se používá. Moje priorita je sochy vyřezat z jednoho kusu kmene. Já tomu věřím, že každý strom má svoji duši, jsou řezbáři, kteří to různě slepují, já ne,“ tvrdí.

Práce ho baví

Loni o Vánocích vyřezával Halouzka venku na Dominikánském náměstí. „Lidé byli fantastičtí, donesli mi dokonce občerstvení, třeba řízky. Nejhorší by bylo, kdyby se člověk musel nutit do práce, mě baví, naplňuje. Letos mne oslovili z Oxfordu, vyjde nějaká kniha významných osobností, to mě potěšilo, ocenění desítek let práce. Každý z nás může dosáhnout určitého úspěchu,“ myslí si řezbář.