Ve vtipných veršovánkách „prosí o stříšku“ nebo říkají, že „koleje si váží jako domova“. Nakolik tím ovlivnily rozhodnutí ředitele Správy kolejí a menz Kamila Kulíška je tajemstvím, ale výjimku skutečně získaly. „V oficiální žádosti obě studentky formulovaly závažné rodinné důvody, kvůli kterým se nemohou vrátit domů a setrvání na kolejích jim bylo povoleno,“ shrnul kladné rozhodnutí Kulíšek.

„Kája začala psát dopis panu řediteli, a po oslovení nevěděla, jak pokračovat dál. Padlo pár rýmů, nasmály jsme se a najednou byly obě básničky na světě,“ prozradila Helena.

Nemocný otec a finance

„Jsem z Prahy a celá moje rodina je nyní v karanténě, protože taťka byl pozitivně testován. Pro mě je opravdu možnost zůstat na kolejích a nevystavovat se riziku nákazy tou nejlepší možností,“ vysvětlila Karolína, proč je pro ni výjimka důležitá.

Helena by se domů na Třeboňsko mohla vrátit, v Brně by ale přišla o práci, ve které si přivydělává ke studiu. „Opustit koleje by pro mě ve finále možná znamenalo přerušit studium, protože by to moje maminka, která je samoživitelka, finančně neutáhla."

Počin studentek se neutajil, na sociálních sítích jejich veršovánky sdílel i rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš. Jestli se budou Helena s Karolínou dál věnovat poezii, neprozradily. Teď je zaměstnává jejich online výuka.

Báseň Heleny Rozporkové

Vážený pane řediteli Kulíšku, starosti mi leží na bříšku. Včera mi od Vás přišla zpráva, z které mě až rozbolela hlava. Domů se totiž vrátit nemohu, nepřipadá to vůbec v úvahu. Mamka má na krku ještě dva bráchy, a na dalšího člena ji už nezbývají prachy. Proto chodím hodně do práce a ztratit jí by nebyla legrace. Musím tedy, pokud možno, zůstat v Brně, a ve vaši pomoc a ochotu věřím, pevně. Koleje si vážím jako domova, a Kájinka je moje největší podpora. S ní svůj semestr hravě zvládnu, bez ní bych vydržela sotva pár dnů. Prosím Vás tedy o udělení výjimky, a předem Vám za to posílám své velké DÍKY. Přeji Vám příjemný zbytek dne, Helena Rozporková jméno mé. 

Báseň Karolíny Vernerové

Vážený pane řediteli Kulíšku, tímto Vás žádám o stříšku. Můj táta má koronu, nechce mě pustit do domu. Máma to má nejspíš taky, plus korony jsou plné vlaky. Venku mi prší na hlavu, dalo to velkou námahu. Sehnat postel vedle Helči, s ní je život mnohem hezčí. Domů se mi příliš nechce, koronu tam chytím lehce. Dřív jsem v Praze žila hrdě, krizi však chci zvládnout v Brně. Vstřícnost se Vám vrátí po letech pánbůh Vám to oplatí na dětech.

VIDEO: Časosběrné video z rekonstrukce budov C a D brněnské filozofické fakulty.