14°C
Původně chtěl u tramvají zůstat nanejvýš tři roky. „Začal jsem jako řidič obyčejné tramvaje, pak jsem dělal instruktora i revizora a 17 let jsem byl v technickém provozu ve vozovně Pisárky,“ vzpomíná Živný. Právě v Pisárkách se staral o nejstarší tramvaj podniku, Škodu 107 z roku 1943, se kterou dělal radost lidem na historických linkách.
Učil jízdu s retrotramvajemi
Řízení historických tramvají není nic jednoduchého. „Je těžší, nejde jen o pohyb pákou, jak je tomu u tramvají moderních. Člověk musí vědět, co jak funguje, odkud teče elektřina, pochopit technickou stránku věci,“ říká vedoucí programu Retro vozy Jiří Černý. Živný také učil jezdit s retrotramvajemi své následovníky. Nyní v dopravním podniku zůstane už jen jeden školitel.
Dříve dělaly řidičské průkazy na řízení historických tramvají také ženy. „Poslední ženu, kterou si v Brně pamatuji řídit, byla má bývalá manželka. Dnes už myslím moc žen neřídí, hlavně proto, že je u řízení třeba manipulovat s více než dvacetikilovou brzdou,“ řekl Živný.
V humoreskách vezl svatebčany
Starým tramvajím navíc chybí vnější zpětná zrcátka, a tak každý řidič potřebuje k jízdě průvodčího, s nímž komunikuje skrze signály a píšťalku. Živný od konce 80. let odřídil většinu svých jízd s Jaroslavem Bartošem, který je v rodině zástupcem už třetí generace průvodčích. Spolu se také objevili v jedné z epizod Četnických humoresek, kde vezli svatebčany.
Kromě filmování jsou historické tramvaje oblíbené i mezi narozeninovými oslavenci a nastávajícími manželi. „Vždy, když se pár fotil, dával jsem jim do ruky kliku od tramvaje, pro štěstí. Zrovna nedávno mě v obchodě oslovila paní, která se u mě takhle kdysi dávno zasnoubila a teď měla u sebe dvě malé děti,“ vypráví Živný.
Každodenní šrumec mezi lidmi nyní Aleš živný vymění za poklidný důchod. Bude prý chodit na houby a chytat motýly.
VIDEO: Vloni oslavil 150 let dopravního podniku ve městě.
