9°C
„Celý můj život je úzce spojen s místním dopravním podnikem. Narodila jsem se v garážích Dopravního podniku města Brna (DPMB) a v autobuse jsem se pak naučila chodit,“ prozradila usměvavá seniorka, která ráda zavzpomínala na mladá léta.
„Tatínek byl tramvaják. Měli jsme domeček hned u dopravního podniku, a to pro něj znamenalo neustálou pohotovost. Když se někde něco dělo, okamžitě musel naskočit do služby. Já jsem ale díky tomu byla pořád v depu, kde jsem prožila své dětství“ vysvětlila.
Živé vzpomínky
Při pohledu na tramvaj MV6 v ní ale trošku zatrnulo. „Když mi bylo šest roků, jela jsem přesně v tomto typu se sestrou po dnešní Václavské ulici. Byla tam křižovatka, z níž vyjelo nákladní auto a nabouralo do nás,“ popsala seniorka počátek dramatu.
„Lidé rychle vyskákali ven a dívali se. Sestra brečela, měla rozbitou hlavu. Já jsem zůstala v tramvaji uvězněna. Zůstala mi tam zaklíněná noha a já jsem ji nemohla vyprostit. Tramvaj mezitím začala hořet a plameny postupovaly ke mně,“ popsala událost, jako by se nestala před 70 lety, ale včera.
„Najednou mi přiběhl na pomoc vysoký muž v šedém obleku, který mne dostal do bezpečí. Když pak přišel táta domů říkal, že se stalo neštěstí. Po nehodě úplně shořela tramvaj a zůstala z ní jen železná kostra. Vše si vyfotil. Vůbec neměl ponětí, že jsme v ní se sestrou jely. Řekla mu to potom až máma,“ doplnila vzpomínku.
