Petr Popov  se v roce 1940 narodil v Brně české matce a bulharskému otci. Jeho otec vystudoval na technice stavební inženýrství a po válce pomáhal rekonstruovat silnice a obnovovat mosty. Přestože byl odborníkem ve své profesi, měl dvě děti a českou manželku, byl v roce 1948 nuceně repatriován do Bulharska.

Video
délka: 00:18.43

Petr Popov: Křížek byl významným pojítkem se zemí, ve které jsem se narodil. Markéta Malá

Vrátit se do Československa

Jeho ženě a dětem nezbylo než jej následovat. Když odjížděli, Petr Popov si uschoval cenný dárek od babičky z Českomoravské vysočiny – krucifix. „Když jsme byli donuceni opustit Československo, byl pro mne křížek významným pojítkem se zemí, ve které jsem se narodil,” vzpomíná. Celá rodina snila, že se jednou vrátí zpět do Československa.

Petr po maturitě po vzoru otce vystudoval stavebního inženýrství na univerzitě v Sofii. Po absolvování projektoval nemocnice a hotely ve Zlatých Pískách. V roce 1971 si sen splnil – odjel zpět do Československa.

„Návrat do Prahy byl nočním vlakem, a když jsme přejeli přes České Velenice, tam byla zadrátovaná hranice, přišla taková tlustá pohraničnice a hned se ptala, odkud jedu,“ říká.

Volný život v Praze

„Ocitl jsem se v Praze na strahovské koleji a tam ještě dozníval život po sprnu 1968. Takový ten volný, neomezovaný,“ vzpomíná Petr Popov. V roce 1980 se do Prahy se mohli přestěhovat i jeho rodiče. Byli již v důchodci a pracovali na vrátnici Přírodovědecké fakulty, kde sledovali studentské shromáždění 17. listopadu 1989. Pád komunismu prožívala rodina s nadšením, Petr se zapojil do komunální politiky.

Výstava Nejsme tu sami

Je interaktivní a nachází se v neobvyklém prostředí, návěsu kamionu. Potrvá do konce listopadu. Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i Vy – a to přímo Brně, kde funguje Paměť národa Jihomoravský kraj. Více na www.pametnaroda.cz.