V posledních letech se čím dál více mluví o tom, že senzory pro kontinuální měření glukózy znamenají revoluci v léčbě diabetu. Co jsou podle vás největší výhody těchto technologií oproti klasickým glukometrům?
Hlavní výhodou je nepřetržité monitorování hladiny glukózy, což snižuje výkyvy hladiny krevního cukru, navíc predikuje její dlouhodobý vývoj a umožňuje tak lékařům lépe optimalizovat léčbu. Glukózové senzory sčítají hodnoty nepřetržitě a bezbolestně, což za použití glukometru není možné. Navíc ukládají data, která lze sdílet s lékařem. Díky tomu lze léčbu personalizovat a předejít tak řadě již zmíněných komplikací. Nejnovější modely navíc umožňují propojení s chytrým telefonem, takže rodiče mohou například na dálku sledovat hodnoty svých dětí. Pacienta pak na výkyvy upozorní alarm nebo vibrace. Pokud má navíc pacient senzor propojený s inzulinovou pumpou, pumpa může sama dávkovat inzulín. Může například zastavit dávku inzulinu při hypoglykémii (příliš nízká hladina krevního cukru) nebo automaticky navýšit dávku inzulinu při hyperglykémii (příliš vysoká hladina krevního cukru) na základě dat ze senzoru.
Vedl jste řadu významných studií, které prokázaly pozitivní vliv senzorů na kompenzaci diabetu. Jaké byly hlavní závěry těchto výzkumů a plánujete další?
Výstupem poslední studie je, že glukózové senzory významně snižují riziko diabetické retinopatie, a to i u pacientů, kteří mají pokročilé diabetické onemocnění očí. Při dlouhodobém užívání glukózových senzorů se tedy snižuje riziko vzniku i progrese diabetických komplikací. Pokud je onemocnění včas zachyceno a léčeno, u některých pacientů dochází dokonce ke zlepšení očního nálezu. To jsme doposud nepředpokládali, mysleli jsme si, že v optimálním případě lze oční nález stabilizovat nebo zpomalit jeho zhoršování.
Doporučil byste tedy užívání senzoru pro kontinuální monitoraci glykémie všem pacientům s diabetem bez výjimky?
Ano, rozhodně. Pro většinu pacientů jsou tím nejzásadnějším, co moderní technologie v diabetologii dokážou nabídnout. Bohužel, v současnosti mají plně hrazené senzory z veřejného zdravotního pojištění pouze diabetici 1. typu. Diabetici 2. typu si je musí platit sami. Náklady se pohybují od 3 000 do 5000 Kč měsíčně, což je pro mnoho pacientů neúnosné. Naději přináší připravovaná novela zákona, která by od 1. července 2025 mohla rozšířit úhrady i na pacienty s diabetem 2. typu, kteří jsou léčeni několika injekcemi inzulinu denně a také na těhotné pacientky s diabetem. Bohužel je zatím nejasná situace u pacientů diabetem 1. typu, kteří používají ke glukózovým senzorům inzulinové pumpy, kde to v tuto chvíli vypadá spíše na doplatky.
Proč nejsou senzory hrazeny i diabetikům 2. typu?
Jedním z důvodů je, že před mnoha lety nebyl k dispozici dostatek klinických studií, na jejichž základě se nastavovala úhrada. Ty se soustředily především na diabetiky 1. typu. Dnes už ale víme, že senzory jsou přínosné i pro pacienty s diabetem 2. typu. Přesto zůstává hlavní bariérou cena a regulační omezení. Pouze část pacientů má přístup k léčbě, kterou bychom pro ně považovali za optimální.
Víme, že senzory mají potenciál snížit riziko dlouhodobých komplikací diabetu. Jaký dopad by jejich širší dostupnost mohla mít nejen pro pacienty, ale i na zdravotní systém?
Širší dostupnost senzorů by pomohla většímu počtu diabetiků lépe zvládat jejich nemoc a zároveň by snížila náklady na léčbu komplikací. Například data ze švédského registru pacientů s diabetem ukazují snížení rizika hospitalizací pro srdeční selhání o více než 70 %. Pokud bude novela schválena, umožní tisícům lidí kvalitnější život a uleví výdajům na zdravotní péči spojenou s léčbou komplikací diabetu. Cukrovka není jen diagnóza – pro stovky tisíc Čechů je to každodenní realita. Změny v legislativě by ji nyní mohly usnadnit.
Je důležité, aby lidé pochopili, že lepší dostupnost senzorů se netýká jen diabetiků samotných, ale má i širší společenský dopad. Efektivnější léčba znamená komfortnější život pro velkou část pacientů, lepší prevenci vážných komplikací, méně hospitalizací, nižší náklady na následnou péči a pro sociální systém.
Jaké další kroky, kromě již zmíněné novely zákona, by měly být dle vás podniknuty na úrovni zdravotní politiky, aby se zlepšila dostupnost zdravotnických pomůcek pro diabetiky 2. typu?
Celý proces by měl být přehlednější, aby bylo pro všechny strany jasné, za jakých podmínek na ně pacienti dosáhnou. Pomohla by i možnost pružnějšího zařazování inovací, což se může změnit s aktuálně projednávaným návrhem v Poslanecké sněmovně. Společenská diskuse o zdravotní péči a inovacích může rovněž přispět k rychlejším změnám. Podpora iniciativ zaměřených na inovace v diabetologii a šíření povědomí o této problematice může hrát klíčovou roli v tom, aby se moderní technologie staly běžnou součástí léčby pro co největší počet pacientů.
