18°C
Kde začala vaše láska k tramvajím?
Láska k tramvajím přišla strašně přirozeně. Tatínek je také řidičem tramvaje, takže jsem se zájmem o dopravu a historii tramvají vyrůstala.
Co se vám na povolání řidičky tramvaje nejvíce líbí?
Fascinuje mě technika, hlavně stroje vyrobené na našem území. Konstrukční jednoduchost, designová nadčasovost a hlavně je na nich cítit poctivá práce našich dědků. A když vím, že s takovým strojem, který byl vyroben na pražském Smíchově, provozuji službu svým cestujícím, je to krásné. Skládám si totiž potají v hlavě jejich možné příběhy: Kam asi jedou, s kým se potýkají či na co myslí...
Nemáte už své trasy »oježděné«? Není to už rutina?
Rutina to jednoznačně byla v době covidu, kdy jsme jako řidiči starých tramvají jezdili jen jednu linku. Každý den, stejnou dobu, stejnou trasu, stejný vůz... Ale to byla jiná situace. Ve skutečnosti máme jako Praha jednu z nejhustějších kolejových sítí na světě a ten pocit rutiny jen tak nepřijde. Navíc je každá směna úplně jiná.
Jaké vlastnosti podle vás potřebuje dobrý řidič tramvaje?
Předvídavost, pevné nervy, určitý klid, dochvilnost, spolehlivost, lidskost.
Čím vás cestující nejvíce rozčilují?
V provozu jsou nejnebezpečnější lidé se sluchátky v uších, co nevnímají okolní provoz. Maminky s kočárky, které kočárek neopatrně používají jak beranidlo. A ti, co spěchají. Ne nadarmo se ve světě užívá rady: spěchej pomalu.
Řídit tramvaj tedy může být i dramatické. Bojíte se, že se vám někdo připlete pod kola?
Každý den, proto je namístě být vysoce ostražitý, nebýt unavený a mít z té práce přirozený respekt. Řídím přece několikatunový kolos, za zády mám svěřeno několik stovek životů a vím, že na fleku to nezastavím. Proto jsem už zmiňovala, že na prvním místě je u řidiče tramvaje předvídavost.
Zeptám se po vzoru legendárních Básníků: Kam chodí tramvajáci na záchod?
Chlapeček v Básnících by chodil za maringotku, my ale na každé konečné, na každém obratišti, máme sociální zařízení. Nejdelší cesta trvá něco málo přes hodinu, což se dá z konečné na konečnou vydržet.
Jak jste se seznámila se svým mužem, také řidičem tramvaje?
Spojil nás společný koníček, a to je obliba vozů ČKD Tatra. S partou kamarádů, ve které jsem byla nováček, jsme vyrazili do Košic projet se s takovou tramvají. Láska na první pohled to nebyla, já byla zadaná a on též, nicméně sympatie tam byly. Po letech a neúspěšných vztazích jsme oba zjistili, že máme pravou lásku pod nosem.
Odkud je z tramvaje nejhezčí vyhlídka na Prahu?
Je obecně známo, že nejhezčí výhled je v Chotkově ulici, tam, kde tramvaj sjíždí od Pražského hradu na Malostranskou. Krásné pohledy se dají najít ale všude. Stačí nekoukat pořád do mobilu, nespěchat a zvednout hlavu. Naše město je nádherné a mně se zcela odhalilo ve chvíli, kdy jsem začala jezdit se starou tramvají. Zpomalila jsem a začala vychutnávat okamžitou chvíli. A to je strašně důležité.
Dočetla jsem se, že máte ráda retro. Ráda se dobově oblékáte, jezdíte dokonce starou Škodou 120... Je to váš životní styl?
„Ano, je. Každý si postupem času uvědomí, že pro to, aby byl šťastný, je třeba se obklopovat i tím, co vám dělá dobře. Ať jsou to lidé, prostředí nebo věci. Když jsem zahodila předsudky, že ve starých věcech budu vypadat výrazně nebo dokonce trapně, začala jsem se oblékat třeba jako Blažena z trilogie Slunce, seno. Samozřejmě hrdě a sebevědomě. V okolí to sice budí pozornost, ale co už, nechci být jako každá druhá.“
Setkala jste se někdy s odsudkem: Jé, ženská v kabině řidiče?
S tím se setkala přeci i Eliška Junková. A já věřím, že právě s ní bych si v tomto tématu rozuměla. Prostě je potřeba takovým lidem ukázat, že nejsem jen dobrá řidička, ale ta nejlepší. Ovšem, je potřeba si před tím namalovat rty, protože jsem přeci i ženská!
Slavnostní pokřtění ukrajinské tramvaje Jan Dařílek
