7°C
Událostí, která vám obrátila život na ruby, byl odchod manžela. Byl velmi nečekaný, v průběhu tří měsíců….
Na konci září to bude rok. Loňské září si pamatuji skoro po dnech. Víkendová oslava našeho třináctiletého výročí svatby. Týden nato výpověď z nájmu domu, kde jsme si mysleli, že budeme klidně dalších deset let. Jak se velmi záhy ukázalo, bylo všechno dost jinak, než jsme si vůbec tehdy dokázali představit.
Můj muž začal být najednou extrémně unavený, člověk, který přednášel, řídil týmy lidí a byl jako chodící encyklopedie, ze dne na den nedokázal vystoupit z vlaku v té správné zastávce, nastoupit do vlaku, který přijel, dojít do práce, protože prostě nemohl v ulici to číslo domu najít …
Co se dělo pak?
Zavolal si sanitku, mysleli jsme, že má mrtvici. O pár dní později jsem si vyslechla diagnózu - rakovina, šest nádorů na mozku, uzdravení v rovině zázraku. Ten se nestal. Ani léčba, kterou manžel podstoupil, aby se progres zpomalil, nám příliš času nezískala. Můj muž 7. prosince zemřel. Byli jsme spolu šestnáct let. Zůstalo mi hodně krásných vzpomínek.
Poté jste se sama se třemi dětmi stěhovala pryč…
Byli jsme již ve výpovědní době z nájmu. Je to krásný příklad toho, jak se věci dopředu nachystají, pro naše dobro. To, co jsem obrečela, se teď ukázalo jako dar. Nebýt výpovědi, nedovedu si představit, že se přinutím odstěhovat z domu na super místě, s milým majitelem a rozumným nájmem, čerstvě ovdovělá, se třemi dětmi a ateliérem plným materiálů a zboží, které jsem připravila na podzimní sezónu. Přitom jsem potřebovala pryč, to jsem věděla. Můj muž byl výrazná osobnost a dům byl plný jeho energie, byl plný našich vzpomínek a plánů.
Jak složité bylo najít místo pro nový domov?
Najít nové bydlení se ukázalo jako velká výzva. V lokalitě, kde jsme chtěli zůstat, jsme nenacházeli nic vhodného. Pak jsem díky kamarádce narazila na krásné bydlení, ale úplně jinde. S dětmi jsme volili ze dvou variant – zůstat v lokalitě, kde to známe, ale nebydlet tak, jak bychom si přáli, nebo sebrat odvahu a začít novou kapitolu jinde. Shodli jsme se jednohlasně. A pak už to byl fičák. Stěhování bylo díky neprofesionalitě firmy jedno velké fiasko. Ale díky pomoci kamarádů jsme to zvládli. Splnil se mi sen o ateliéru s francouzským oknem. Naše nové bydlení milujeme a věřím, že i to všechno okolo se brzy poskládá.
Co vám nejvíce pomáhá stavět se po takové životní ráně na nohy?
Začnu tím ryze praktickým, a to je fakt, že jsem tu nezůstala úplně bez peněz. To je něco, co je opravdu dobré ošetřit, dokud je ještě všechno zalité sluncem. Pomáhají mi také mojí blízcí. Mám velkou oporu v dospělé dceři, kterou jsem vyvdala a která je s námi v úzkém kontaktu. Moje maminka mi občas navaří. Kamarádi pomáhali vydatně v průběhu stěhování a s přípravou posledního rozloučení.
A pokud půjdu za tu praktickou rovinu, pomáhá mi hodně moje celkové životní nastavení a všechno, co jsem objevila a přijala za své během posledních dvou let v rámci mého duchovního rozvoje. Věřím, že naše cesty se odvíjejí tak, jak mají, a to i když to jde proti tomu, jak jsme si to představovali. V takových chvílích mi pomáhá směřovat pozornost na to, co mám, ne na to, co mi chybí. Nebránit se emocím, nechat je proběhnout.
Jak se s bolestnou ztrátou vyrovnat?
Můj muž mi strašně chybí, ale zároveň jsem opravdu plná vděčnosti za těch šestnáct společných let, za naše děti, za to, že se manžel netrápil v nemoci x-let a žil až na posledních pár týdnů život, který mu dělal radost, a zanechal díky svojí úžasné energii stopy v životech mnoha lidí. Těším se z toho, co jsme spolu prožili, a těším se i z každého dalšího dne, kdy tady můžu být dál s našimi dětmi. Díky téhle zkušenosti se zostřilo moje vnímání světa, jsem mnohem víc v klidu, nemám už potřebu se honit za čímkoli.
Jak to aktuálně vypadá s vaší autorskou tvorbou pod značkou HAPPY HELEN?
E-shop je otevřen neustále, jen funguje ve zpomaleném režimu. Ale jak dávám po přestěhování dohromady nový ateliér, vnímám, jak naivní byla moje představa, že hned, jak to všechno vybalím, znovu nastartuji a naskočím do tvůrčího procesu. Hodně času trávím s dětmi a zabezpečením běžného chodu domácnosti, ale na to to nemůžu úplně svádět. Energie, která je na tvůrčí práci potřeba, tu prostě ještě není.
Zvykám si na můj nový život, na svět, ve kterém je můj muž už jen jako milion a jedna vzpomínka. HAPPY HELEN byla vždycky o radosti, o barvách, vzorech, hraní si s detaily. Už skoro dva roky nosím v hlavě nový projekt a řekla bych, že možná právě teď dozrává jeho čas. Jisté je, že chuť do práce se pomalu vrací a moji zákazníci se mají už i teď během léta, na co těšit.
Pět nejčastějších nemocí, na které Češi umírají Videohub
