9°C
Mezi fanoušky houbaření na sociálních sítích jste hlavní hvězdou. Jak jste se k houbaření dostal?
V dětství. Otec a babička byli vášniví houbaři a do lesa mě vozili už v kočárku. V lese jsem minimálně třikrát týdně, dalo by se říci každou volnou chvíli. Za prvé vyvenčím psa Dustyho a hlavně mě neuvěřitelně nabíjí ten klid a atmosféra. Například na rybách na Slapech miluji spánek jen pod plachtou, poslouchat zpěv ptáků a šumění stromů. Za mě oáza klidu.
Nedávno jste našel s kamarádem, známým fotbalistou Dominikem Maškem, dva koše plné několika druhů hub a lidé vás obviňovali, že jde o fotky z minulého roku, že jsou to podzimní houby, že chcete jen dráždit lidi, že ten koš máte vespod vystlaný šiškami. Že by klasická česká závist?
Spíš než závist obyčejná neznalost. Z těch, co nevěří, protože neznají, si nic neděláme, to jsou jedinci, kteří si jedou pořád jen svoji pravdu. Dokonce když k fotce přidáte i fotku třeba s denním tiskem, stejně nevěří a svádějí to na photoshop. S takovými komentáři se navíc setkávám každý rok, letos je to pro mě ovšem s podivem, protože tentokrát začaly hřibovité minimálně o dva týdny později než obvykle.
Problém je, že lidé znají převážně jen hřiby a sezóna pro ně startuje někdy v září. Spousta obyčejných houbařů ani nepozná hřib dubový a myslí si, že je to hřib žlučník lidově hořčák.
Čím myslíte, že to je?
Lidé dnes nemají dostatek vzdělání, co se týče naší přírody, nevyznají se v biologii, neznají stromy, keře a byliny. A to vše souvisí i s houbařením. Každá houba je na něco vázaná, žije v symbióze s určitou rostlinou, má ráda specifické podloží. Dobrý houbař zkrátka musí znát nejen houby, ale i ekosystém jako takový. Možná za to může trošku i to, že dnes už ve školství nefunguje sběr bylin a lesních plodů, což byla za mého mládí zcela běžná věc. Chodili jsme sbírat žaludy, kaštany, bukvice, březové listy, kopřivy, květ hluchavky, pelyněk, jitrocel atd. To dnes bohužel už neexistuje a děti tudíž nepoznají, co je co.
Jací jsou Češi houbaři? Sbíráme všechno, nebo jen hřibovité? Vzděláváme se a učíme?
Pravý houbař chodí houby hledat, v tom je to kouzlo. Naopak pseudohoubaři chtějí sbírat, honem natrhat košík a za hodinu domů. Dost vypovídá i kvalita a hlavně čistota hub v košíku, to vám prozradí hned, zda se jedná o houbaře, nebo, jak já říkám, hřibaře. Smutná realita na sociálních sítích je také ta, že každý chce u hub vědět pouze lokalitu. Nic víc. Odlišný zájem je vidět na mykologických přednáškách a výstavách. Tam chodí lidé, které něco zajímá, a takových si cením.
Jak je možné najít podzimní druhy i teď v červnu?
Co se týče aktuálního růstu i podzimních druhů, tak to není nic neobvyklého. Pravidelně každý rok se na začátku sezóny ukáže na některých místech pár plodnic např. hřibů hnědých či klouzků strakošů. Je to ovšem vždy jen o několika plodnicích a jen na určitých lokalitách. Třeba i čirůvky dvoubarevné, které jsou typicky pozdní podzimní druh, který roste v listopadu a někdy i prosinci, tak rok co rok vyrůstají ojediněle společně s jarní čirůvkou májovkou. Pro pravé houbaře navíc sezóna nikdy nekončí. Houby rostou do mínus deseti stupňů. Nesmí ovšem člověk hledat jen to, co by mohl sníst.
Jaké nejčastější houbové mýty rád vyvracíte?
Třeba že to, co žerou slimáci, je jedlé. Největší hloupost, jakou znám. Například u naší nejjedovatější houby muchomůrky zelené platí, že pro člověka je smrtelná, ale zajíci jsou vůči jejímu jedu amanitinu naprosto imunní.
Jaká je podle vás nejlepší kulinářská úprava hub?
Pokud si chce člověk houbu vychutnat, tak by ji určitě neměl zabíjet kořením, vajíčkem a podobně. Za mě jsou nejlepší jen orestované na másle s troškou soli. Například smrži jsou absolutní delikatesou a také patří k nejdražším kodexovým neboli prodejným houbám u nás.
Dá se říci, jaká bude letošní houbová sezóna?
Co se týče sezóny, tak to se nedá napsat všeobecně, ale pokud člověk sleduje srážky a napočítá si deset dnů od doby, kdy pršelo, a nedělá mu problém cestovat po celé republice, tak bude mít sezónu vždy dobrou. Trošku výjimka je jižní Morava, kde několik let za sebou trpí opravdu velkým suchem a je to na houbaření asi jedna z nejhorších oblastí v zemi.
Dokážete si představit, že by se sběr hub limitoval nějakým množstvím, které si z lesa můžeme odnést, nebo byl dokonce zpoplatněn?
S omezením, jako mají třeba v Německu či ještě hůře Švýcarsku, bych si tady nedokázal představit ani žít. Švýcarsko má určitě nejpřísnější zákony regulující sběr hub. Je těžké se v nich vyznat, protože v každém kantonu jsou jiné, zvláštní ustanovení si navíc může vyhlásit každá obec. Většinou se houby mohou sbírat jen jednou nebo dvakrát v týdnu a „úlovek“ nesmí přesáhnout jeden, maximálně dva kilogramy. Proto pozor na dovolené ve Švýcarsku!
Tipy na červnové výlety Videohub
