Přinášíme vám rozhovor s předním českým obezitologem, prof. Martiem Friedem, místopředsedou České obezitologické společnosti a přednostou OB Kliniky.
V čem vidíte největší příčinou obezity?
Za epidemií obezity stojí celá řada příčin. Těmi nejvýznamnějšími jsou například převažující sedavý způsob života, který postupně převládá v celém ekonomicky vyspělém světě. Lidé se málo pohybují, a to nehovořím o tělocviku či sportování, ale o běžném pohybu, jakým je například chůze. Dalším z významných faktorů přispívajících k šíření obezity je téměř časově neomezená dostupnost potravin v prodejnách i ve stravovacích provozech. Navíc, kaloricky “nabité” potraviny patří k těm nejlevnějším. Významnou příčinou je samozřejmě i genetika, je totiž prokázáno, že sklony k obezitě se dědí.
Kdy je potřeba vyhledat odbornou pomoc?
Poradit se s odborníkem minimálně o tom, jak dále nezvyšovat svou váhu, by měl každý, kdo má BMI kolem 30. Léčbu a odbornou lékařskou konzultaci by měl vyhledat bezesporu každý, kdo má BMI 35 a vyšší. To už se totiž dostal do stádia závažného onemocnění obezitou. Obezita je totiž chronické, závažné onemocnění, výrazně zkracující průměrnou délku života. Obézní člověk se v průměru dožívá o 5-10 let méně než stejně starý člověk, který není obézní. Navíc, s obezitou je spojen vyšší výskyt řady dalších chorob, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka 2. typu, ale také třeba bolesti přetížených kloubů, které vyžadují třeba i jejich operační náhrady.
Když si člověk myslí, že je nemocný obezitou, co mu doporučíte udělat jako první?
Jako úplně první krok doporučuji se zvážit a změřit svou výšku. Spočítat si své BMI, podle vzorce vydělit svou hmotnost druhou mocninou své výšky - když mu vyjde, že má BMI mezi 26 a 30, tak mnohdy stačí, když si to uvědomí a začnou se chovat racionálně. Například trochu zvýší svou fyzickou aktivitu, třeba chůzi. Prostě vystoupím o jednu stanici autobusu nebo tramvaje dřív a dojdu ten zbytek pěšky. Budu víc chodit na procházky. Když se k tomu ještě zamyslíme nad svým jídelníčkem a navečer si místo uzenin dám libové maso - krůtí nebo jiné drůbeží. Dám si ho v šest večer a později, pokud bych měl ještě hlad, pak si případně dám už jen zeleninu. Tímto můžeme zredukovat rozumný počet kilogramů, což je tak 2-3 kilogramy za měsíc. Dostaneme se z pásma nadváhy, nebo ji alespoň výrazně snížíme.
Je-li však někdo už opravdu obézní, tzn. BMI nad 30 nebo nad 35, tak už samostné uvědomění si toho, že bych měl něco změnit, většinou nestačí, alespoň ne z dlouhodobého pohledu udržení správné váhy a je třeba vyhledat odborníka. Nejlépe je navštívit nějaké obezitologické centrum, kde mají velké zkušenosti s léčbou obezity. Taková centra jsou uvedena např. na stránkách České obezitologické společnosti.
Jaké druhy operací doporučujete pacientům s obezitou?
Přesto, že jsem chirurg, nekloním se hned k operacím. Myslím si, že by lidé měli nejdříve navštívit odborníky, internistu obezitologa, nutričního poradce, psychologa a i chirurga ve specializovaném centru a tam se poradit jak nejlépe dál. U lidí, kteří mají BMI 40 a výše, je velmi účinným, a to především z dlouhodobého pohledu redukce váhy a jejího následného udržení bez tak zvaného jo-jo efektu, chirurgické řešení. Vhodnost operačního řešení pro toho kterého člověka by měl posoudit multidisciplinární tým odborníků. Pokud ten doporučí chirurgickou léčbu, lze nemocného léčit operací. Ty, jak jsem již zmínil, mají kromě dlouhodobě udržitelných váhových úbytků za výsledek i například výrazný efekt na zlepšení či úplné vymizení cukrovky 2. typu, pokud se třeba již jedná o diabetika.
Dnes jsou běžným standardem málo invazivní laparoskopické úkony, které se provádějí pouze pomocí několika malých vpichů do břicha. Jsou málo zatěžující pro organismus, vyžadují pouze krátký pobyt v nemocnici, a jsou velmi účinné. Jde například o plikace žaludku nebo u některých nemocných lze uvažovat i o novém výkonu, který spočívá v chirurgicky provedeném spojení střeva stranou ke straně. Tento výkon slouží, u vhodných nemocných především ke zlepšení cukrovky, nebo k jejímu vymizení. Samozřejmě, existuje i řada dalších typů operačních zákroků, jejich volba záleží na posouzení řady faktorů, a to nejlépe multidisciplinárním týmem ve specializovaných obezitologických centrech.
Jaká je podle Vás největší výhoda bariatrické operace? A její největší rizika?
Největší výhoda je jednoznačně účinnost, a to dlouhodobá. A nejen účinnost na snížení váhy, ale právě ta účinnost směrem k cukrovce, vysokému tlaku, poruchám lipidového metabolismu a podobně. Výsledků dosažených operační cestou zatím nedosahuje žádná jiná léčba. Dlouhodobost účinnosti chirurgické léčby je zásadní a přetrvává řadu let i desetiletí. Jaká jsou rizika? Rizika samozřejmě jsou, protože jde o operace. Jde o operace v celkové narkóze, takže každá operace tohoto typu má svá rizika. I když rizika tak zvané bariatrické a metabolické chirurgie jsou nízká a z pohledu závažnosti onemocnění samotnou obezitou, nebo cukrovkou, jsou prakticky zanedbatelná. Dají se přirovnat k rizikům například laparoskopického odstranění žlučníku při žlučníkových kamenech.
Souhlasíte s rčením: Snídej sám, obědvej s přítelem a večeři přenech svému nepříteli?
V podstatě souhlasím. Kladl bych především důraz na to nejíst vysoce kalorická jídla na noc. Základem by měla být racionální, vyvážená strava. Lidé by neměli vynechávat snídaně. Nemusí být extrémně velká, ale měla by zasytit a nastartovat den. Hlavní jídlo by se mělo pohybovat někdy kolem oběda. K večeru se najíst v rozumnou dobu, ideálně šestá až sedmá hodina večerní. A pokud jíst něco později, tak potraviny méně kalorické, například zeleninu.
Obezitu můžeme definovat mnoha způsoby:
Vědecky: obezita je závažné chronické onemocnění, které podstatným způsobem zkracuje délku života.
Podle tzv. body mass indexu (BMI): Obézní je každý, kdo ho má 30 a vyšší. Závažně obézní jsou lidé s BMI 35 a výše. Ti by se měli neodkladně léčit.
Obecně: obézní jsou ti, kteří se tak sami cítí nebo je tak vidí okolí. To je ta nejméně přesná definice. Jsou totiž lidé, kteří vnímají, že jsou obézní a obézní doopravdy jsou, ale také jsou lidé, kteří objektivně jsou obézní, ale pokládají se za pořád ještě v pořádku.
