Než došlo k nešťastné události, byla Kristýna nadšenou sportovkyní, která milovala vše od horské cyklistiky až po badminton. „Na kole jsem jezdila závodně. Řídítka a pobyt v přírodě pro mě byly druhým domovem,“ vypráví mladá slečna.
Kdo ji zná, tak ví, že adrenalin nasává jako houba. „Různé zážitky, sledování skoků padákem nebo rychlá jízda v motokárách. To je moje. Když sedím v sedačce, uvědomím si, že jsem tu teď já a motokára, nikdo kolem nás. A kdo jiný si to má užít než my dvě? Šlápnu na pedál a letím jako vítr. Člověk většinu svého času totiž nepřemýšlí nad tím, že by se mohlo něco stát,“ uvažuje Kristýna.
Nešťastný výskok
Studentka střední zdravotnické školy se ale nezranila při náročném adrenalinovém sportovním výkonu. Osudnou se jí stala obyčejná hra s létajícím talířem. „Skočila jsem po frisbee a dopadla z vlastní výšky na zem. Jenže špatně. Měla jsem posunuté dva bederní obratle, naraženou hlavu a kotník skončil pohmožděný v sádře,“ popisuje tragický úraz.
Čas plynul a Kristýnin zdravotní stav se nezlepšoval. Ochrnula od pasu dolů. Ale mícha nebyla přerušena úplně. „Někteří doktoři mě však připravovali na to, že už nebudu chodit a že nemá smysl si zkoušet stoupat k chodítku. Na to jsem nic neřekla a jen mlčela. Dojalo mě to. Stačila sekunda a zůstala jsem na vozíku,“ vypráví dívka, která se ale rozhodně nehodlá jen tak vzdát. „Věřím, že se jednou postavím a ujdu několik kroků a časem to bude lepší a lepší. Dneska je to rok a půl od úrazu a já jsem zase ta usměvavá Týnka, jen na čtyřech kolečkách,“ říká s novou energií.
Aktuálně na sobě maká, cvičí a snaží se myslet pozitivně. Jasno má i o svém dalším vzdělání. „Chtěla bych studovat na vyšší odborné škole. Pokud bude můj zdravotní stav o velký kus lepší, chtěla bych na diplomovanou všeobecnou sestru. A když ne? Nevěším hlavu a můj cíl by byl v oboru nutričního terapeuta nebo ergoterapeuta,“ má jasno.
Přijít za mamkou s kytkou
Ráda by také vyzkoušela sporty pro hendikepované, například jízdu na handbiku. Největším snem je ale opět usednout na milované kolo. A ještě tři velká a dojemná přání Týnka má. „Přála bych si fyzicky dojít za mamkou, donést jí květinu, obejmout ji a říct, že jsme to spolu zvládly. A až se moje sestra rozhodne, chtěla bych jí dojít na svatbu. A to třetí přání? Chtěla bych jet s kamarádkami na wellness. Dojít tam po svých. A užít si to podobně, jako kdysi,“ usmívá se.
Aby sobě i světu dokázala, co v ní je, přihlásila se Kristýna také do projektu Lvice. Již 5. ročník akce dává prostor ženám s handicapem ukázat, že i přes svůj zdravotní problém, anebo právě díky němu, jsou opravdovými Lvicemi. Vyrovnat se nejen s tím, co člověku přináší život, ale také s každodenností života s handicapem je opravdovou výzvou všech účastnic. Více o projektu najdete ZDE.
Jak poznat, že vaše psychika potřebuje odborníka? Videoredakce ženských titulů
