Rozhovor s expertkou vedl její bratr Vladimír Drábek.

Nedělá se z hubnutí zbytečná věda? Vždyť stačí méně jíst.

Tato věta podle mne zcela vystihuje, proč se nedaří zastavit tempo nárůstu obezity. Zopakujme si, dříve lidé jedli, když měli hlad, a přestali jíst, když se zasytili. Jídlo bylo normální součástí dne a věnovala se mu běžná pozornost jako jiným aktivitám. Dnes se z jídla stává modla a až náboženství. Kult štíhlosti, čím dále striktnější, nás provází stále.

Na druhou stranu žijeme v období hojnosti jídla až takovém, že mluvíme o toxickém prostředí, které nás provokuje k jídlu navíc. Být štíhlý a přejídat se, to nejde dohromady – a tak nastupují obchodníci s hubnutím.

„Když jím, tak jím – vědomě si jídlo vychutnávám všemi smysly,“ vysvětluje Málková.
Autor: archiv Ivy Málkové

Jak je možné, že přes tolik diet, které nás dennodenně zaplavují, lidé stále více tloustnou?

 Ano, každou chvíli na nás odněkud zaútočí nějaká nová zaručená dieta. Od pojídání vajíček po tukožroutskou polévku, žijeme makrobioticky, vegetariánsky či paleo, přičemž jeden směr vylučuje potraviny, které druhý doporučuje. Sedáme na špek kdejaké celebritě, která se v reklamě vytasila s koktejlem, po němž zaručeně zhubneme.

Na ulici nás odchytávají dívenky v bílých pláštích a lákají na zaručené hubnutí bez práce a natrvalo. Že dieta nezafungovala loni, předloni, předpředloni nás nezajímá, zvítězí opět emoce s toužebným přáním – tentokrát to bude ono, zhubne to za mě. A věřte, stále je a stále bude z čeho vybírat. Jak stoupají požadavky společnosti na štíhlost, masivně sílí byznys s hubnutím.

Souvisí stres s nadváhou?

To je věčné téma. Člověk často jí i z jiných podnětů, než je hlad. Nejčastějšími spouštěči k jídlu jsou emoce, tedy i stres. Pokud rodiče učí dítě od mala řešit stresy jídlem – typu rozbiješ si koleno, dostaneš bonbon či budeš-li hodné u paní doktorky, po injekci dostaneš lízátko –, je to prvý stavební kamínek k celoživotní stavbě chrámu jídla.