Máme doma boxerku. Je velmi hodná, jen moc nemusí malé děti. Dcera, která bydlí s námi v domku, teď čeká miminko a bojíme se, jak to bude, až se narodí. Jak přivyknout dospělého psa na dítě?
„Narození dítěte je úžasná věc. Nenechte si tuto radostnou událost nikým zkazit, a už vůbec ne vaší fenečkou. Je na vás jí ukázat, kde je její místo, co se od ní očekává, a co rozhodně ne. Je to však potřeba udělat citlivě a především pro pejska srozumitelně. Osobně jsem viděl mnoho podobných případů, vesměs s dobrým koncem. Každá rodina, její potřeby a přání jsou však natolik odlišná, stejně jako je jiný každý pes, že je potřeba ke každému podobnému případu přistupovat individuálně, formou třeba konzultace po telefonu nebo nejlépe osobní návštěvy.“
VIDEO: Ve Studiu Blesk se rozpovídal psí psycholog Marek Beneš
Umřela mi babička a já jsem si vzal jejího desetiletého kříženečka (jezevčík a něco). Jenže už je to měsíc a pejsek je pořád smutný. Sice žere, ale stále stojí u dveří a chce jít asi domů za babičkou. Poraďte.
„To je přirozené, pes cítí smutek podobně jako lidé, jen si ho nedovede racionálně vysvětlit, zpracovat. Obecně platí, že čím víc budete s pejskem soucítit a „chápat ho“ v jeho situaci, tím víc ho budete vtahovat hlouběji do sítě smutku a stresu. Doma nechte psa v klidu truchlit, občas ho můžete rozptýlit krátkým pohlazením bez známek smutku, ale nesnažte se pejskovy pocity zahánět dlouhým „soucitným“ mazlením, pokud si o něj nepřijde říct, a ani tehdy k němu nepřistupujte s lítostí. Berte psa co nejčastěji ven, mezi ostatní psy, na výlety, aby měl méně času na smutek a více na to, znovu si začít užívat skvělý psí život.“
Mám jorkšíra (6 let). Přestěhovali jsme se a on nám najednou v novém obydlí vše očůrává. Dá se s tím něco dělat?
„Samozřejmě ano. Pro pejska je stěhování změna, a stejně jako člověk se i pes s novým prostředím pomalu sžívá. V přírodě je značkování teritoria běžné a normální, takže jde v podstatě o přirozenou věc. Buďte k pejskovi shovívaví, lepší než ho za takové chování trestat, je ho v prvních dnech častěji venčit a chválit za vykonání potřeby na správném místě. Tak problém pravděpodobně brzy odezní. Jakmile pejsek přestane nové prostředí vnímat jako provizorní a stane se jeho domovem.“
Jak poznám falešnou březost? A mají ji i kočky?
Tzv. falešná březost u fen zpravidla následuje po období hárání, projevuje se chováním napodobujícím péči o novorozená štěňata a jejich ochranu, včetně fyziologických tělesných změn jako je zduření mléčných žláz, někdy laktace. Za štěňata si fena obvykle najde předmět, který je svým tvarem, velikostí a povrchem připomíná, nejčastěji plyšovou hračku, o kterou se stará - přemístí ji na chráněné, klidné místo (např. dovnitř skříně), olizuje ji, tráví s ní většinu času. Někdy může mít sklon ji i chránit a bránit vám v kontaktu s ní. Doporučuji toto chování neposilovat, hračku odebrat, a tím období falešné březosti zkrátit na minimum. Kočky trpí falešnou březostí naprosto výjimečně.“
Co si myslíte o chovatelích zvířat, kteří přes den dávají svá zvířata v bytě do klecí?
„Použití klece bývá prevencí nebo tím nejjednodušším řešením následků problémového chování psa v domácnosti. Samozřejmě nemůže být ani řeč o tom, že klec odstraní příčinu nežádoucího chování. Moje zásada je, že pravidla soužití by měl určovat člověk, ne pes. A to tak nastavená pravidla, aby pes život člověka obohacoval, rozradostňoval – zkrátka to, pro co si psa pořizoval, a co od života s ním očekával. Klec se může zdát vhodným řešením, zvláště pokud se pes chová tak, že jde spíše o hororové soužití než radostné chvíle. S naší rolí vůdce smečky přichází ale i velká zodpovědnost. Za její řád a spokojenost všech jejích členů. Život v kleci zpravidla spokojený nebývá, proto bychom se měli v zájmu svého psa alespoň pokusit o nápravu jiným, i kdyby pro nás ne tak pohodlným způsobem. Například konzultací a prací s odborníkem."
