Pokud se ale podíváme na skladbu ceny, zjistíme, že poplatek na podporu obnovitelných zdrojů se na celkové ceně podílí jen osmi procenty, z toho fotovoltaika pouhými pěti procenty. Daleko větší váhu, kolem 46 procent, má cena silové elektřiny, kterou si určují samy energetické firmy podle vývoje velkoobchodní ceny na trhu. Z regulované složky celkovou platbu výrazně ovlivňuje poplatek za přenos a distribuci.

Drastické a nezákonné zvyšování ceny elektřiny v letech 2004 až 2011 překonává solární boom z roku 2010 o 600 procent. Svalovat vinu na fotovoltaické elektrárny je jenom odváděním pozornosti právě od tohoto postupného zdražování, které začalo dávno před tzv. solárním boomem. To se odehrálo bez sebemenšího důvodu. Spotřeba elektřiny v ČR byla po celou tu dobu konstantní, vůbec nerostla.

Těžko lze přitom stanovit přesný údaj růstu ceny elektřiny. Jednak kvůli tomu, že tarif se skládá z více než deseti různých položek, ale i kvůli velkému množství různých tarifů u jednotlivých distributorů.

Výpočet ceny elektřiny se stal cíleně nepřehledným. Cena za jednu kWh se stala konglomerátem více než deseti položek, kterým téměř nikdo nerozumí.

Soláry přišly až po zdražení

Příspěvek na obnovitelné zdroje se navíc do ceny začal počítat až po roce 2010, a vůbec se tedy nepodílel na drastickém zvýšení ceny elektřiny po roce 2004. V době kdy spotřeba elektřiny nijak nerostla, se její cena zvýšila o více než 200 procent.

Z čeho se skládá cena elektřiny

Silová elektřina a distribuční poplatky dělají čtyři koruny, obnovitelné zdroje energie 50 haléřů, ostatní drobné poplatky 50 haléřů a DPH jednu korunu.

Dopad tohoto bezprecedentního zdražení byl přitom o 600 procent vyšší než vliv tzv. solárního boomu z roku 2010, kdy došlo k výraznému navýšení počtu a výkonu fotovoltaických zdrojů kvůli narychlo přichystanému skokovému snížení výkupní ceny solární elektřiny.

Zdražení se hodilo na „solární barony“

Některá média tvrdí, že solární boom byl největší hospodářský omyl po roce 1989. Měla by se ale stejnou optikou podívat na skutečného viníka prudkého bezprecedentního zdražení elektřiny, které spotřebitele stojí několikanásobně více, než dotace na ekologickou energii.  Tak či onak, tím viníkem rozhodně nejsou solárníci. Na ty se zdražování pouze elegantně „hodilo“.

„Pokud už chceme hledat solární barony, doporučuji je hledat mezi zkorumpovanými politiky, kteří ze svých nakradených peněz stavěli fotovoltaické elektrárny v utajení jako tiší společníci. Naopak tu jsou „solárníci“, kteří solární elektrárny budovali jako hladovou zeď, v době největší krize za posledních 50 let, a pomohli přežít jejich zaměstnancům, zejména v hutních podnicích,“ říká ke kauze s licencemi pro dvě chomutovské solární elektrárny majitel holdingu Z-Group Zdeněk Zemek.

Šlo o velké peníze. Kdo stihl získat licence, přežil. Kdo nestihl, většinou skončil, dodává Zemek. Většina projektů byla totiž financována úvěry od bank a splátkové kalendáře bankovních úvěrů na výstavbu elektráren počítaly se státem garantovanými výkupními cenami.

„Vítězem solárního boomu byly banky se svými vysokými úroky a stát, se svými daněmi. Ať už solární daní, daní z příjmů, daní z elektřiny,“ konstatuje Zemek.