Ze smrti své dcery viní Helena Čermáková jen samu sebe. "Kdybych nepřišla domů tak opilá, nemuselo se to stát," domnívá se. Na přesný sled událostí z tragické noci z 19. na 20. června si však podle svých slov nevzpomíná. "Měla jsem úplné okno," tvrdí Terezčina matka. I to může být důvod, proč Čermáková, jež se přiznala k tomu, že dceru zalehla, zarytě mlčí o tom, zda a v jakém množství Terezce podala v noci před její smrtí alkohol. Ten v těle děvčátka odhalila pitva. Podle odborníků totiž mohl právě alkohol v kombinaci s antibiotiky, jež Terezka užívala, oslabit její organismus natolik, že se děvčátko nebránilo, když je opilá matka zalehla. "I kdybych to chtěla říct, nemůžu. Slíbila jsem to policii," tvrdí Čermáková. "Pít jsem začala už ve čtrnácti letech," vzpomíná. Důvodem prý byly hlavně neutěšené rodinné poměry. "Zdědili jsme to s bratrem po tátovi, ten pil hodně. Máma ale nepije vůbec," dodala Čermáková, které se při zmínce o matce objevily v očích slzy. Zřejmě ne náhodou. O jejím vztahu s matkou Helenou Hermachovou se jejich okolí vyjadřuje značně nelichotivě. Od svého návratu z psychiatrické léčebny v Litoměřicích do Kladna Helena Čermáková nehovořila s nikým jiným než právě se svojí matkou a s redaktory Blesku. "Že jsem zpátky, zatím neví ani můj bývalý přítel Michal. Prostě nechci s nikým mluvit," řekla Čermáková. Jak ovšem připustila, právě Michal Milý byl jediným člověkem, který ji v nejtěžších chvílích alespoň trochu psychicky podržel. "Pomohl mi i pobyt na psychiatrii. Bylo to něco jako lázně nebo rekreace. Nejdřív se mnou nedělali nic, potom jsem chodila na nějaká sezení. Tam jsem poslouchala," vzpomíná Čermáková na uplynulé týdny. I v době naší návštěvy zřejmě byla ještě pod vlivem uklidňujících léků. Zcela nepochopitelně se u ní totiž střídaly náhlé záchvaty smíchu provázené výřečností s naprostou otupělostí. "Skutečně blízký člověk mi hrozně moc chybí. Jedinou oporou jsou mi vzpomínky na Terezku," tvrdila se slzami v očích a nepřítomným pohledem Helena Čermáková. Z bytu na kročehlavském sídlišti Čermáková podle svých slov i podle sousedů zatím vůbec nevychází. Důvodem prý není jen její psychický, ale i fyzický stav. Ještě šest týdnů totiž bude nosit speciální korzet, který jí zpevňuje záda poraněná po skoku z okna. "Nejsem ani schopná sledovat televizi. Jen sedím a koukám do blba. Ve středu jsem ale byla popřát Terezce k narozeninám," řekla Čermáková, která prý chce co nejdříve Terezce zajistit důstojný hrob. "Bude to asi na Švermově nebo někde v okolí, aby to bylo blízko. Zatím ale nemám peníze. Jen náhrobní kámen by prý stál deset tisíc," posteskla si Čermáková. "Teď chci hlavně skončit s pitím. Jakmile bude někde místo, musím si zařídit pobyt v protialkoholní léčebně. Potom asi budu muset začít od začátku někde úplně jinde. Za tři roky mi skončí stavební spoření. Jestli půjdu sedět, taky se mi něco nastřádá," přemýšlí Čermáková o svých životních perspektivách. Založení rodiny, která by jí mohla pomoci zapomenout na smrt malé Terezky, ovšem Čermáková kategoricky odmítá. "Zapomenout nejde. A jiné dítě mít nechci, mohlo by se to opakovat," říká Helena Čermáková.