Přesně ve 13.55, pět minut před na sekundy propočítaným okamžikem své popravy, dostává delikvent možnost říci svá poslední slova. Má v cele smrti k dispozici mikrofon. Timothy Mc Veigh, »oklahomský atentátník« byl připraven. Nakonec zůstal zticha. Myslel na děti, které přišly při jeho bombovém útoku o život. Přitom McVeigh měl jasno v tom, čím se rozloučí se světem. Byl to citát z básně z 18. století, která nese název »Invictus«, tedy neporažený. Jejím autorem je William Ernest Henley a masový vrah z Oklahomy se chystal ocitovat dvě věty: "Jsem pánem svého osudu. Jsem vládcem své duše." Přesto Timothy mlčel, zůstal potichu. Pak mu byl pomocí katetru vstřiknut do paže smrtící koktejl, který »vládce své duše« odnesl k soudci nejvyššímu. Tam se bude zodpovídat za to, že 19. dubna 1995 způsobil smrt 168 nevinných lidí. Zemřeli, když odpálil bombu v domě federálních úřadů v Oklahoma City. Motiv? Nenávist k vládě ve Washingtonu. Mezi oběťmi však nebyli členové vlády, byly tam malé děti. Náhodní návštěvníci, kteří byli vrženi z rukou svých rodičů do náruče smrti. Jestlipak Timothy McVeigh ve svých posledních chvílích myslel na tyto děti, kterým vzal život a štěstí? Paul Hammer je o tom přesvědčen. Vrah (42), který sdílel s McVeighem celu a označil se za jeho přítele, říká: "Je to milý, soucitný, život milující a starostlivý člověk. Umí se tak hezky usmívat a má vynikající smysl pro humor," hodnotil atentátníka před popravou. Ovšem Hammer vypráví dále. Odhaluje perverzní plán, který McVeigha napadl. Totiž, jak šokovat veřejnost i po smrti. "Tim se rozhodl držet přísnou zeleninovou dietu. Při výšce 1, 87 metru vážil už jenom 70 kilogramů. Jeho obličej byl pohublý. Pokoušel se docílit toho, aby při pitvě jeho tělo vypadalo jako oběť koncentračního tábora..." Šílený čin, šílená myšlenka, šílený konec. Tak by se dal shrnout život Timothyho McVeigha.