Matka pana Karla se po smrti manžela znovu provdala. „Bral jsem ho jako druhého otce. Když se mi narodila dcerka Karolína, říkala mu dědo,“ vyprávěl reportérům Blesku muž.
„Matka měla s manželem družstevní byt ve Strašnicích. Po narození vnučky, kterou oba milovali, stále tvrdili, že až zemřou, připadne byt Karolínce,“ řekl pan Karel. Ten se prý otčíma ptal, zda by část dědictví neměla připadnout i jeho dcerám z prvního manželství. „Na to mi ale otčím odpověděl, že dcery už jsou dospělé a bylo o ně postaráno.“
Když jeho matka před deseti lety zemřela, byl dnes již senior nedaleko psychického zhroucení. Ani ne za dva týdny od tragické události už na něj prý tlačili právníci ohledně dědického vypořádání. Protože kromě nemovitosti neměla jeho maminka jiný majetek, polovina bytu měla připadnout jejímu manželovi a druhá polovina pak panu Karlovi.
Z bytu, který znalci ohodnotili na částku 2 200 000, měl každý dědic zaplatit dědický poplatek ve výši 17 000 korun. „Pod vlivem smutku jsem nebyl schopný řešit, kde seženu sedmnáct tisíc. Navíc jsme měli s nevlastním otcem dobré vztahy, tak jsem se svého podílu dobrovolně vzdal v jeho prospěch," přiznává senior.
S nevlastním otcem se prý dál pravidelně vídali. „Chodil k nám na obědy. Prali jsme mu, uklízeli, nakupovali mu. Při návštěvách nás ujišťoval, jak mu moje matka chybí, a neopomněl vždy dodat, jak vše po babičce a po něm dostane Karolína,“ vzpomínal senior. Pak se prý ale něco změnilo a otčím se začal rodiny stranit.
Pan Karel, který pobírá starobní důchod, dnes lituje, že nebyl ostražitější a kvůli své důvěře přišel o dědický podíl – část družstevního bytu. „Mrzí mě, že moje dcera, které je dnes už patnáct, nebude mít kde bydlet. Chtěl jsem ten byt pro ni.“ Dále je mu líto, že po matce nemá víc než pár fotek v albu. „Otčím mi odmítl vydat i úmrtní list. Po matce zůstalo v bytě spousta věcí včetně vybavení domácnosti, a tak chci vědět, jestli mám na ně nárok.“
Reportéři Blesku jeli navštívit i otčíma pana Karla. Senior, kterému je dnes přes devadesát let, má ale v otázce dědictví jasno. „Právníci po smrti manželky jasně rozhodli, že Karlovi nic nepatří. Byt jsem tenkrát kupoval já, a až zemřu, zdědí ho moje dcera, která za mnou jezdí každý týden a stará se. Jestli chce nějaké fotografie, může se tu stavit, vydám mu je. Na nic jiného ale nemá nárok,“ řekl nevlastní otec pana Karla.
Podle advokáta udělal pan Karel zásadní chybu, že se vzdal svých práv k bytu. „Spolu s odmítnutým dědictvím se vzdal i všech věcí, které náležely do vlastnictví jeho zesnulé matky. V daném případě tak v podstatě nelze než poradit, aby se tazatel pokusil získat památky po své matce dohodou se svým nevlastním otcem, neboť právní nárok na tyto věci nemá,“ říká Jiří Hartmann.
Smlouva je jistota
Podle občanského zákoníku se dá odmítnout pouze celé dědictví (pozůstalost), ne jenom jeho část. A vždy musíte dědictví přijmout i s případnými dluhy pozůstalého. „Odmítnutí dědictví je neodvolatelný úkon, který následně již nelze zvrátit. Proto by si měli pozůstalí dobře rozmyslet, zda se dědictví skutečně chtějí vzdát,“ radí Hartmann.
S novým občanským zákoníkem došlo k rozšíření úpravy v otázkách dědictví. Jednou z nejzásadnějších změn je, že zůstavitel má nyní více možností, jak se svým majetkem naloží. „Aby nedocházelo k situaci, jaké musí čelit pan Karel, doporučuji rodinám, aby zůstavitel včas pořídil o své pozůstalosti závěť, kde přesně specifikuje, jaký podíl na jeho pozůstalosti komu připadne,“ radí Jiří Hartmann.
Nový občanský zákoník umožňuje i zřízení takzvaného odkazu, kdy zůstavitel ze své pozůstalosti vyčlení jednotlivé předměty, které odkáže jiné osobě než dědicovi. „Zároveň je také možné pro případy, kdy se v rámci mezilidských vztahů vyplatí vypořádat otázku dědictví ještě za života zůstavitele, zřídit mezi dědicem a zůstavitelem dědickou smlouvu, která přesně vymezí vzájemná práva a povinnosti. Předností této smlouvy je, že bez souhlasu druhé strany ji nelze vypovědět. Ve vzájemném vztahu tak nastolí vyšší stupeň jistoty,“ vysvětluje advokát.
Ombudsman dědictví Eva Fraňková, Lukáš Červený
