To jediné slovo představovalo strašnou ránu pro pro český hokej! Pro celý český národ, pro který byl Hlinka veleváženou postavou a nenahraditelným hrdinou. Na hokejového Boha povýšil v únoru 1998, kdy s podceňovaným českým týmem slavně vyhrál v Naganu olympijské zlato. Na Turnaji století, kam se poprvé sjela absolutní světová elita včetně všech hvězd NHL.
Však také úcta čišela z nekrologů, které se v redakcích začaly chvatně tvořit. Rok předtím tehdy 53letého Hlinku stihl infarkt, ale oklepal se, notně upravil životosprávu a rozhodně se nechystal odejít na věčnost. „Výjimečný. Nejen jako hokejista. Maják nesporné autority. Národ ho uctíval, fanoušci milovali, ženské po něm dodnes šílely. Měl neskutečné charisma. Už v osmnácti mu začali říkat »šéf«,“ líčil Hlinkovu osobnost úterní Blesk.
Připomínal také, že jako jeden z mála dokázal vystudovat během hráčské kariéry vysokou školu, byl inženýr ekonomie. Hokejový svět ale dobýval především srdcem, vášní pro věc a nadhledem. „Já nejsem žádnej doktor přes kličky. Taktika na zápas je jasná: Začneme naplno a postupně budeme přidávat. A pálit bomby k tyči, jasný?!“ vykládal rád sám s širokánským úsměvem. A s typickým nadhledem dodával:
„Kluci, když nejde o život, jde o ho*no…“
Jenže v zatáčce nad Karlovými Vary směrem ke golfovému hřišti na Andělské hoře právě o život šlo. Jeho služební Škodu Superb, kterou (bohužel nepřipoutaný) hnal do kopce rychlostí kolem 110 km/h, smetla protijedoucí avie, jejíž 29letý řidič dostal sotva v padesátce smyk a přejel do protisměru. „Kde to jsem? A kam jsem vůbec jel?“ ptal se podle informací Blesku ještě hasičů, když jej dlouhé minuty vystříhávali ze zcela zdemolovaného auta.
Záchranáři ho přebírali s otřesem mozku, těžce zhmožděným hrudníkem, břichem a levou kyčlí, silně krvácejícího. A ačkoli se jeho stav zprvu nezdál beznadějný, hokejový génius zraněním po asi 40minutovém boji na ARO karlovarské nemocnice podlehl…
Příčina smrti: Rozsáhlé vnitřní poranění hrudníku
Řidič avie František Veleta zprvu tvrdil, že se mu porouchaly brzdy, později u soudu předložil úplně jinou verzi o zvířeti, jež mu vběhlo pod kola. „Malé hnědé zvíře. Mělo ocas. Lekl jsem se a strhl řízení. To zvíře bych určitě nepřejel," líčil soudkyni a nakonec odešel s dvouletou podmínkou a pětiletým zákazem řízení.
Hlinkova tragická smrt otřásla celým Českem. „Je to pro mě zdrcující zpráva. Jsem tím šokován stejně jako celá společnost," napsal Hlinkově manželce Liběně i prezident Klaus. „On byl skvělej a přirozenej člověk. Je strašně nespravedlivý, že zemřel zrovna takhle. Nevinně,“ smutnil na stránkách Blesku největší český hokejista Jaromír Jágr.
Celý nároďák řešil, zda vůbec odehrát Světový pohár, na němž je už za dva týdny měl Hlinka vést k dalšímu triumfu. „Chuť asi nemá nikdo. Nebo to rozhodně nebude jednoduchý. Ale na druhou stranu – těžko lze teď říct: My nehrajeme,“ přemítal Jágr nahlas. „Budeme prostě hrát za Hlinku, mělo by nás to semknout a postrčit k tomu, abychom to za něj vyhráli," oznámil za tým Jágr.
Ještě předtím ale museli dát »šéfovi« poslední sbohem. Chlapi jako hory na pražském Žofíně upírali oči do země, aby nebylo vidět, že jim z nich tečou slzy.
Světový pohár odehráli v dresech, které měly na prsou černou nášivku s Hlinkovým číslem 21. A odehráli ho skvěle, skvěle, i když v semifinále smolně padli s později vítěznou Kanadou.
Pro Ivana rok nato vyhráli aspoň mistrovství světa ve Vídni, pak už ale našemu hokeji nastaly výrazně hubenější časy, kdy bez »šéfa« na zlatou éru z přelomu tisíciletí už jen nostalgicky vzpomínali…
Extrémní sněhové podmínky v Naganu 1998
