Kdyby takový příběh napsal scenárista, hodí mu ho v televizi na hlavu s tím, že tomu přece nikdo z diváků nemůže uvěřit. Pro kontroverzního podnikatele Radovana Krejčíře, tehdy 37letého muže s kořeny na česko-polském pomezí a pověstí všeho schopného mafiána s miliardami za drápky, k němuž si prý chodili půjčovat prachy i nejmocnější čeští politici, si v noci z pátku na sobotu přišla do jeho opulentního sídla zasazeného do prudkého svahu nad Berounkou dokonce URNA.
Kaskádovitou vilu s řadou podzemních spojovacích tunelů, jejíž hodnota se tehdy odhadovala na 420 milionů korun, prohledávali policisté dlouhých osm hodin. „Hledali hlavně směnky ČSSD,“ usmíval se později Krejčíř.
Jak přesně unikl, je dodnes trochu záhadou. Jeho verze zní, že ho policie sama pustila, když jí slíbil, že dojde do své druhé, menší černošské vily pro dokumenty, jež ji tolik zajímaly. „Sám státní zástupce Dolejší mě poslal, abych pro ně došel,“ tvrdil později Krejčíř.
Útěk přes tygří výběh
V druhé, častěji zmiňované verzi měl k útěku využít moment, kdy chtěl jeden ze 16 zasahujících detektivů doprovodit na WC mezi hlavní vilou a zahradním domkem. Při tom měl za sebou Krejčíř v chodbě spojující obě části haciendy zamknout dveře a přes ložnici, kde se přezul a převlékl, a výběh zvířat, u nějž se naposledy pomazlil se svými psy a tygry, odejít k nikým nestřežené horní brance vedoucí do lesa. Ve vile si téměř osm minut nikdo nevšiml, že se Krejčíř vypařil! „Kde je? On snad utekl!“ vykřikl zděšeně vedoucí zásahu Jan Špitálský.
Policejní oznámení vydané během soboty bylo tenkrát sušší než polní cesta na konci horkého léta: „Policistům dopoledne utekl zatčený podnikatel Radovan Krejčíř, který je v několika případech podezřelý z podvodů či půlmiliardového celního úniku. Uprchl během domovní prohlídky. Policie po něm pátrá.“
Dál už se popis jeho útěku ze země víceméně shoduje. Ve své menší vile si prý dopřál snídani, přes Český Krumlov a jih Moravy se dostal na svou chatu v Beskydech, kde dokonce v klidu griloval. Po šesti dnech pak opustil Česko, zamíchaný v pelotonu závodících cyklistů přejel do Polska. Odtud pak jeho pouť vedla na Ukrajinu, pak do Istanbulu, a jakmile měl ujištění, že se o něj postará Seychelská republika – jejíž občanství měl koupené už od roku 1996 – mizel přes Dubaj na jeden z vanilkových ostrovů uprostřed Indického oceánu.
Že se skrývá právě tam, odhalil Interpol, který se do pátrání připojil, jakmile soud z Prahy 1 vydal na Krejčíře mezinárodní zatykač. Devátého září, tedy 83 dnů po jeho útěku, o tom Interpol informoval policii. Reakci to ovšem vyvolalo leda u Blesku a už týden poté jeho reportérka s fotografem konfrontovali Krejčíře v luxusní restauraci hotelu The Wharf.
Na největším tamním ostrově Mahé ho hledali od pondělka, už v pátek s ním seděli u stolu. „Bylo vidět, jak mu jde život na Seychelách k duhu. Byl do bronzova opálený, což ještě zvýrazňovalo jeho světlé oblečení – bílé kalhoty a bílá košile s modrými proužky a bílý náhrdelník na krku. Labužnicky si vychutnával červenou Marlboro,“ popsala první setkání, jež zdokumentoval fotograf David Malík, reportérka Eva Pospíšilová.
Stala se z něj dojná kráva
„Ne, nic o mně nepište, nechci to,“ odmítal se nejdřív bavit, ale poměrně rychle změnil názor. Ke svému útěku a kauzám příliš neřekl, leda zaklínadlo, že všechna jeho obvinění jsou blbosti. Do detailu ale popsal, jak se mu na ostrově s manželkou Kateřinou, synem Denisem a jejich mezitím z Česka dovezenými psy, žije. „Jsem milovníkem rybolovu, rád sportuji. Teď si chci trošku odpočinout. Mám pocit, teď že jsem přišel do důchodu. Po těch letech už ho potřebuji,“ usmíval se.
Na Seychelách si založil firmu, která půjčovala peníze, plánoval stavbu vlastní vily. Hlídali ho bodyguardi, o pohodlí se mu staralo služebnictvo… Po dvou letech mu ale i tam začalo být »horko« a těsno. „Mysleli si, že se ze mě stane dojná kráva, ke které přijdou každé ráno a budou se snažit ji podojit... Nechtěl jsem čekat, až frajeři jednou přijdou a řeknou: Buď dáš dva miliony, nebo tě vydáme do Česka,“ stěžoval si uprchlík na vydírání.
Krvavý dodatek
Přesídlil tedy do Jihoafrické republiky, kde rychle dokázal, jak nebezpečný je. Cizák se statusem azylanta z luxusního paláce v nejlepší čtvrti Bedfordview se rychle stal nejobávanější figurou podsvětí nejnebezpečnější země světa: z jeho kšeftů s valutami, diamanty a posléze i s drogami doslova cákala krev. Spousta lidí z jeho blízkosti začala záhadně mizet anebo umírat, vybuchovaly bomby, střílelo se na ulicích, mučilo ve stodolách...
A protože žádný strom neroste až do nebe, tak i za neohroženým českým kápem zaklapla koncem listopadu 2013 pevná mříž vězeňské cely. Za pokus o vraždu, únos, mučení a obchod s drogami vyfasoval celkem 35 let. A protože se mu zatím nepodařilo ani upláchnout (jeden plán útěku, do něhož byl prý ochoten na úplatcích investovat skoro půl miliardy korun, mu na podzim 2015 zhatili), ani vyjednat vydání ke stíhání do Česka, hnije v nejtvrdších jihoafrických žalářích dodnes…
