Na televizní obrazovky vpadla v roce 1994 tehdy dvacetiletá Tereza jako zjevení, okamžitě zabodovala rozpustilým pozdravem „Čágo belo, šílenci“, jímž vítala diváky hitparády Eso. Poradil jí ho tatínek: „Když nejsi hezká, musíš být chytrá. Vymysli si něco, čím se odlišíš a zapamatují si tě.“
A tak to zkusila přes heslo, k němuž ji dovedly odpolední diskotéky v pražské Alfě. „Chodili tam Italové a balili nás, blonďaté holky. Zdravili ´ciao bella´ a já jim česky odpovídala: ´čágo belo´. Nějak spontánně jsem to zkusila v Esu a chytlo se to,“ vysvětlila.
Rychle se ale ukázalo, že není jen potřeštěným idolem teenegerů, ale velmi výřečnou moderátorkou s mimořádným darem empaticky naslouchat a mluvit s lidmi, které život přivedl do úzkých.
Bolavá duše
Rychle se stala jednou z nejpopulárnějších televizních tváří v Česku. A to ji samotnou uvrhlo do problémů! „Začala mě bolet duše. Začala jsem řešit vnitřní konflikt, že nejsem natolik výjimečným člověkem, a že bych neměla být vyzdvihována na nějaký podstavec. Začala jsem se bát dokonce i vynášet koš, protože jsem se při pohledu do zrcadla viděla úplně odlišně,“ hovoří.
S pochybnostmi se vypořádala nejhůř, jak mohla – sklouzla k drogám. Počáteční experimentování přinášející povznášející změnu stavu mysli se rychle zvrhlo v regulérní drogovou závislost! Nejdřív na pervitinu, později dokonce na heroinu.
Rychle se z ní stala regulérní heroinová zombie, pět měsíců třeba netušila, že čeká dítě. Syna Samuela, jehož má s mužem, který ji do drogového rauše stáhnul, nakonec v listopadu 2000 porodila s dvěma gramy heroinu v těle!
„Není horšího okamžiku, než rodit vlastní dítě a vědět, že vám běží čas absťáku. Že se pak probudíte, máte syna, ale jediný, co skutečně řešíte, je, že nemáte dávku. Sestřičce jsem tehdy večer, asi s třiceti stehy na břiše, namluvila, že musím urgentně jet domů, že se tam něco přihodilo, a odběhla jsem si sehnat dávku,“ popsala s odstupem.
Za drogy s kůží na trh
Vzletná rozhodnutí, že teď musí žít pro svého syna a s drogami končí, byla jen prázdnými frázemi, závislost byla silnější než ona. A padala dál ke dnu. Když se v dubnu 2001 ocitla finančně na dně, nafotila dokonce sérii erotických aktů pro časopis Leo. „Prodala kůži za tři miliony!“ referoval Blesk na titulní straně 18. dubna toho roku. Tolik prý dosud nikdy žádná Češka za pornografické pózování nedostala. „Ta finanční částka je tajná, ale výši tři milióny korun nemohu vyvrátit," uvedl pro Blesk vydavatel magazínu.
Peníze záhy profetovala, ovšem hanba ji za fotky, v nichž stylizovaná za lolitku, romantičku a rebelku ukazuje Česku naprosto vše, fackuje dodnes. Kolují totiž pořád internetem. „Od té doby jsem neměla odvahu se na ty snímky podívat, zvedl by se mi žaludek,“ podotýká sama.
V létě 2001 ji zabásli u hlavního nádraží s podezřením, že tam kšeftuje s fetem! „Byla jsem obviněna v plném rozsahu a čeká mě soud," odkývala tenkrát Blesku. Po třech letech tahanic ale vyvázla s roční podmínkou.
Úplné dno
To přišlo na podzim 19. listopadu 2001, krátce před devátou ráno, když fotograf Blesku David Malík objevil bezvládnou Pergnerovou za volantem auta odstaveného u benzínky v Praze 5. „V luxusní toyotě leží s olámanými a špinavými nehty, šňůrou utaženou kolem paže a nepřítomným výrazem ve tváři. Bývalý idol teenagerů, matka bezmála ročního syna Samuela. Náhodní svědci dokonce považovali Terezu Pergnerovou podle jejích netečných reakcí za mrtvou!“ referoval tehdy Blesk přímo z místa, kam také jeho reportéři ihned přivolali záchranku.
Ihned dostala od lékaře dávku látky zmírňující účinek drogy v těle, dostala napít, trochu najíst, až pak přišla k sobě. „Vydržela jsem to 96 dní, teď už jsem si píchnout musela, asi jsem to přehnala,“ lhala lékařům . V drogách jela pořád ve velkém.
Snad ten pohled na syrové fotky sebe samé ji spolu s následným výrokem soudu o odebrání syna a předání do péče babičky přivedl k rozhodnutí opravdu se začít léčit a vyskočit z vlaku do pekla. Chtěla si syna vybojovat zpět, zbavit rodiče trápení z nezvedených dětí (na scestí se dal i syn Boris).
Popel na hlavě
„Stříkačka v ruce a bezvládný tělo hroutící se do sedačky, na to se nikomu nekouká hezky… Ale co já, ale oni čelili tomu, že si koupili noviny a na titulní straně viděli svou dceru se zapíchnutou stříkačkou v ruce. Oni čelili tomu, jestli náhodou se neprobudí do dne, kdy jim někdo zavolá a řekne jim, našli jsme vaši dceru. To není o mně, to je o tom utrpení těch lidí kolem, kteří nejsou nemocní a nemají problém," svěřila Tereza.
Až někdy během roku 2003 mohla sama o sobě po pobytu v komunitním zařízení Pocestný mlýn s klidným svědomím říct, že je čistá. „Dlouho si člověk říká, že mu všichni křivdí. Jakmile jsem si přiznala problém a sáhla si na dno, tak jsem se chtěla odrazit.“
V mimořádně úspěšné reality show VyVolení oslavila v roce 2005 také svůj televizní návrat, vybojovala zpět syna a našla i partnera Jiřího Chlebečka, s nímž si pořídila k Samuelovi ještě dceru Nathálii, a začala žít spořádaný rodinný život.
V něm také trne, aby se nepotvrdila teze, že děti drogově závislých mají tendence fetu podlehnout rovněž. Tereza jim proto rizika vysvětluje bez vytáček. Nehlídá, varuje. A názornou pomůckou jsou jí právě fotky pořízené v listopadu 2001 reportéry Blesku.
„Chtěla jsem být první, kdo jim to řekne. Vždycky jsem jim tedy o všem vyprávěla, jaká jsou rizika, ví, čím jsem prošla. Ukázala jsem jim i ty fotografie se stříkačkou v ruce, v dezolátním stavu. Takže to ví a já vím zase, že nejsou hloupí,“ věří Pergnerová.
