Kromě slavné knihy Jaroslava Haška představení vychází také z pokračování sepsaného Karlem Vaňkem, které začíná tam, kde Hašek těsně před smrtí skončil. "Je to tvrdá, možná spíše dokumentaristická próza," řekl o Vaňkově pokračování režisér Pitínský. Větší část inscenace se odehrává už ve válce, na rozdíl od filmové verze, která velký prostor věnuje příhodám před odjezdem na frontu.
Divadelníci se nesnažili přiblížit obrazu Švejka z ilustrací Josefa Lady. Představitelem hlavní role je pětadvacetiletý Dalibor Buš s plnovousem. Kromě uniforem a kulis vojenských vagonů a ubikací z dob Rakouska-Uherska se na jevišti objevují také moderní uniformy a další vojenské atributy pozdějších dob. Inspiraci pro divadelníky ostatně představovaly i válečné filmy jako Apokalypsa Francise Forda Coppoly.
Postava Švejka má v literární teorii i mezi čtenáři různé výklady, od prosťáčka k potměšilému člověku, jenž rafinovaně proplouvá bouřlivými událostmi. Husa na provázku při tvorbě inscenace oslovila desítky osobností z různých oborů a požádala je o názor na Švejka. Mnozí respondenti se ke Švejkovi i švejkovství hrdě hlásí, jiní jím opovrhují a považují jej za temnou stránku české národní povahy.
"My jsme dopředu neměli žádný daný koncept, figura nám rostla a ožívala až při zkoušení," uvedl dramaturg a spoluautor scénáře Miroslav Oščatka. Pitínský podle svých slov usiloval o bohatý výklad postavy. Švejk ale prý rozhodně není žádný "jeliman nebo tochceklidovec". Podle jednoho z možných výkladů Švejk odhaluje odvrácenou tvář moderní západní společnosti, do jejíž historie patří ničivé světové války.
