9°C
Na stránkách Blesk.cz se můžete těšit na sexy snímky polonahých modelek nebo překrásných missek, dechberoucí snímky měst (např. noční Prahy), přírody, popřípadě Průhonického zámku. 3D fotka vtáhne diváka přímo do sebe. Extra 3D galerie se bude plnit postupně. Chystáme samozřejmě i prostorová videa.
Jak se fotí nebo točí filmy ve 3D?
Popravdě není to až tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je nutné mít zařízení buď s dvěma objektivy, kterých je prozatím poskromnu, popřípadě fotit dvěma foťáky najednou. 3D fotku ale pořídíte i obyčejným foťákem, jen uděláte dva trošku posunuté snímky. Hledáček foťáku si dáte na levé oko, pořídíte snímek a poté bez změny polohy vyfotíte situaci na pravém oku.
Profesionální fotografové používají speciálni stativ na který umístí vedle sebe dva stejné fotoaparáty a propojí je, aby fotily najednou. Mezi objektivy by měla být rozteč podobná jako u lidských očí (cca 7cm). Oba snímky se poté překryjí a obarví.
Jak vzniká prostorový efekt?
Do levého i pravého oka se musí dostat různé obrazy, po jejichž spojení vznikne prostorový efekt. 3D je v podstatě optický klam. Proto je potřeba nosit brýle, bez nich efekt není vidět a obrázek vypadá jako mazanina. Fotografie se obarvují dvěma barvami, tyto barvy pak mají i sklíčka brýlí. Většinou se používá červená a azurová nebo červená a zelená. Každým okem pak vidíte jiný obraz. Na zabarvení se používá počítačový program - např. 3DJournal.
Princip 3D pochopíte sami při jednoduchém pokusu. Vezměte si jakýkoliv předmět, který máte zrovna po ruce, postačí i vlastní prst. Dejte si předmět blízko před jedno oko a druhé zavřete. Vidíte předmět z jednoho úhlu, poté oči vyměňte, předmět se jakoby posune. Když otevřete druhé oko, během vteřiny se oba pohledy spojí a vy vidíte prostorově. Čím je předmět vašim očím blíž, tím více se úhel pohledu liší a proto je i předmět na 3D fotce jakoby rozostřenější. "Rozostřenost" obrazu vlastně udává blízkost předmětu od diváka.
Moderní filmová technika je o něco pokročilejší.
V kině se používá většinou takzvaná polarizační technologie. Barevná skla totiž mení barevnost výsledného obrazu. Jak to funguje? Pro zjednodušení si představme zeď s vodorovnou škvírou, tímto otvorem neprostrčíte například propisku pokud ji máte kolmo – musí být také vodorovně.
Se světlem je to stejné, to je orientované buď horizontálně nebo vertikálně. Polarizaci světla na promítačce určují filtry. V kině se promítají dva filmy najednou, točené pod rozdílným úhlem. Jedno sklíčko brýlí poté propustí pouze horizontálně polarizované světlo druhé vertikálně. K divákovi se tak opět dostanou dva odlišné obrazy najednou.
3D doma v obýváku
Televizory, které jsou v prodeji i na českém trhu používají takzvanou aktivní technologii. Na obrazovce se rychle (okem nepostřehnutelně) střídá obraz pro levé a pravé oko, přičemž to vypadá, že obraz je pouze rozdvojený. Aktivní brýle s baterií mají místo sklíček LCD displaye – proto také jedny stojí kolem 2500 Kč. Ty opět nepostřehnutelně problikávají a propouštějí obraz vždy jen do jednoho oka. Zbytek už je pouze na mozku, aby vše zpracoval a vytvořil prostorový efekt.
Televizní vysílání ve 3D funguje na principu vysílání dvojitého obrazu. Na obrazovce skutečně vidíte obraz dvakrát v levém a pravém rámečku. Televize po přepnutí do 3D modu pak oba obrazy překryje. U filmů na Blu-Ray nosičích je potřeba mít i speciální 3D přehrávač těchto disků nebo Playstation 3 od Sony. Na obrazovce se pak rychle střídají dva obrazy, jak bylo řečeno výše. Výhodou je ostřejší obraz s více detaily.
3D bez brýlí není sci-fi
Existují i obrazovky u nichž žádné brýle nepotřebujete. Jejich nevýhodou je nízký pozorovací úhel – musíte se dívat nejlepé z příma. Toshiba plánuje začít prodej o Vánocích. 3D display má mít i přenosná herní konzole od Nintenda nebo mobilní telefon Sharp. Princip je takový, že obrazovka vysílá dva obrazy různými směry a zachytí ho proto pouze jedno oko.
