Dívka léta 2007 Šárka Moutvičková (24), slavnostně zvolená minulou sobotu, bydlí v hezké vilce nedaleko Tábora. Vůbec se mi od maminky nechce - svěřuje se s úsměvem hned v předsíni. Není divu. Útulný dívčí pokojíček, dva psi, nedaleko ustájený vlastní kůň. A navíc, vítězka soutěže deníku Blesk a Nedělního Blesku nemusí vařit. "Vařit tedy neumí vůbec," potvrzuje Šárčina maminka Adriana. "Ani krájet jsem jí nikdy nic nedávala, je levačka, bála jsem se, aby si neublížila. Umí maximálně čaj nebo špagety." Dcera se brání: "Umím i palačinky!" Maminka si ovšem Šárku znovu získává slovy: "Zase se bez problémů učila ve škole. Až bude mít chlapa, tak se vařit naučí, bude muset." A jsme u nejzajímavějšího bodu debaty: Proč je Šárka sama? "Nemám nikoho," krčí rameny půvabná černovláska. "Rozešli jsme se týden před finále Dívky léta, chodili jsme spolu rok a půl. Beran a Rak, věčně jsme se jen dohadovali. Předtím jsem se rozešla s klukem po dvou letech. Ale příliš si na ně stěžovat nemůžu, tady se všichni známe, tak abych neměla demonstraci před barákem," směje se. "Nenalézám ideál," říká. A jaký by měl ideální muž podle Šárky, která je prý v tomto směru hodně náročná, být? Odpovídá bez rozmyšlení: "Pohledný, inteligentní, sympatický, upřímný, pracovitý, aby se neválel doma, věrný." A po krátké odmlce dodává velmi, velmi důrazně: "Nesmí lhát a podvádět." Mimino herečkou Filmovou kariéru Šárka zahájila překvapivě brzo. Už jako sedmiměsíční miminko účinkovala ve filmu Pod nohama nebe. "První manžel byl pilot, hrál tam, a filmaři sháněli miminko, které se nebude bát," vzpomíná paní Adriana. "Toho hlavního pilota hrál pan Munzar a hrál tam i mladičký Ondřej Pavelka." Tím Šárčino herectví (prozatím) skončilo, dnes je z ní inženýrka. "Na vysokou mě hecovala máma, nevěděla jsem, co bych po gymplu měla dělat, a maminka mě chtěla mít doma, nakonec jsem zvolila Jihočeskou univerzitu. Po škole jsem nastoupila do firmy, kde jsem vydržela jen dva měsíce, pracovní kolektiv nebyl dobrý, nerozuměla jsem si tam s lidmi. Teď jsem v zakázkovém oddělení jiné firmy, kolektiv je mladší, rozumíme si. Dvě holčiny mi gratulovaly k Dívce léta." Konala se bouřlivá oslava? "Bouřlivá oslava ani ne, byla jsem utahaná, vítězství jsem nečekala, myslela jsem, že vyhraje holka, co byla nakonec třetí," říká Šárka. "Mám z toho radost, ale žádné velké změny mě, myslím, nečekají." Máma všech zvířat "Kdybych mohla, tak mám psů aspoň deset, mám je raději než chlapy," usmívá se Šárka. Maminka si hned zavzpomínala na to, kolik opuštěných a poraněných zvířátek jí dcera přinášela domů. V současné době vlastní rodina dva psy: velmi bujné štěně ridgebacka a velmi starého amerického kokršpaněla, který už neslyší. Štěně je bohužel natolik energické, že nedávno natrhlo psímu dědovi ucho. A muselo se k veterináři. "Na koni jezdím od dvanácti, babička je Slovenka, jezdila jsem tam na koni každé léto," vypráví Šárka. "Maminčin přítel mi před lety koně koupil. Byl to plnokrevník, běhal dostihy a choval se jako blázen. Když jsme ho kupovali, asi byl utlumený prášky, to se prý takhle dělá. Před šesti lety jsme ho vyměnili za hříbě. Když bylo malé, bylo ošklivé. Teď je zas můj kůň pro změnu tlustý, moc nejezdí, nemám na něj čas. Snažím se k němu chodit každý den, ale někdy to nevyjde." Vychází najevo, že Šárka už dvakrát z koně velice ošklivě spadla a že by měla nosit helmu (domnívá se maminka). Šárka ji prý nenosí kvůli tomu, že v ní byla myš. A při fotografování vychází najevo, že je Šárka velká perfekcionistka. "Tuhle fotku tam nedávejte," říká starostlivě. "Já jsem tam dobrá, ale kůň se šklebí."