Herci Davidu Suchařípovi (42) koluje v žilách neklidná krev tatínka Leoše Suchařípy (+73), vynikajícího herce a překladatele. Už jako malý David pálil zásadní školní materiály a během vyučování chodil, protože ho nebavilo sedět. Dnes ho vídáme v seriálu Ordinace v růžové zahradě jako doktora Kroupu, sympatického rozvedeného sportovního maniaka, který se umí radovat ze života. Žádná postava z čítanky to ovšem není. Podobného založení je i sám herec. Opravdu jste jako žáček spálil třídní knihu? "To byl třídní sešit vložený do třídní knihy. Míval jsem v třídním sešitě čtyřicet zápisů měsíčně. To je víc než jeden denně, já vím. Byl jsem neklidný. Chodí po třídě, to tam bylo třeba desetkrát. Nebavilo mě sedět v lavici. Jednou jsme třídní sešit s kamarády ukradli a slavnostně na toaletě spálili, protože mě chtěli přeřadit na jinou školu. Naštěstí nebyly důkazy." To byl váš největší školní kousek, nebo máte ještě lepší? "Ještě jsem třídní učitelku trefil mokrou houbou do hlavy. Ale nechtěl jsem, chtěl jsem trefit tabuli, aby se to rozprsklo, že bude legrace. Byl z toho trochu malér." Rodiče chodili do školy zřejmě často... "Maminka jo, tatínek moc ne. Tatínek tam byl jenom jednou. Vydržel tam asi deset minut a pak se slovy, která se nedají publikovat, opouštěl školu. Že už ho tam nikdo nikdy neuvidí. To taky splnil. Protože to všechno byly nesmyslné prohřešky. Já jsem vyčníval, moc jsem se nebál a vyváděl jsem skopičiny. Ostatní děti se bály. Když vás někdo drtí, ať sedíte hodinu s rukama za zády, to nejde, to dítě nevydrží, tím ho nevychováte." Že váš tatínek strčil hlavu ředitele karlovarského divadla do záchodové mísy, to je pravdivá historka? "A spláchnul ho. Bylo to za ruské okupace. Když tátu vyhodili z Prahy, z Činoherního studia, šel do Karlových Varů jako lektor či co. Tam byl jistý ředitel, který tátovi neuvěřitelně lezl na nervy. Byl večírek, táta potřeboval na záchod a tam se odehrál jakýsi dialog, který nikdo nikdy neslyšel. Pak nacpal táta řediteli hlavu do toho pisoáru, myslím, že to nebyla záchodová mísa, ale pisoár, a otočil kohoutkem se slovy: Ne ty mně, já tobě dávám výpověď!" Bylo pro vás těžké vyrovnat se s tatínkovým bohémským způsobem života? "Ne, proč? Vůbec ne. Byl to takovej člověk. K tátovi to patřilo, já taky nejsem žádný vzorňáček, jsem taky trošku po něm. Mně to nevadilo." A mamince? "Vydrželi spolu hrozně let, od roku 1960 do roku 2005. Pětačtyřicet let spolu vydrželi, tak myslím, že to nějak snášela. Ona je maminka taky trochu bohémka." Měl na vás táta čas, když jste byl kluk? "Byl s námi málo, byl v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Ale vídávali jsme se aspoň jednou týdně. Kdyby nepřišla spřátelená vojska, tak by určitě to dětství bylo hezčí. Chodili jsme na výlety, hodně jsme spolu hráli badminton, on byl přeborník, mně to taky docela šlo, jezdili jsme do NDR ke studenému moři a spoustu času jsme trávili o prázdninách na chalupě na Slunečné." Miloval vodku, jste i v tom po něm? "Já spíš víno, to táta vůbec nepil. No, tak vodku si taky dám, ale nemusím ji pít pořád. Poslední dobou mě ten tvrdý alkohol nebaví. Baví mě víno a baví mě rozlišovat jeho odrůdy, jeho vlastnosti. Zajímám se o víno hodně, připravuju se na someliérské zkoušky. Myslím si, že kvalitní víno poznám, a když se ho napiju, tak o něm třeba i něco řeknu. Na podzim a v zimě piju víc červená, těžší vína, bílá vína piju v létě, když je horko." Co jste po něm nezdědil? "Nezdědil jsem překladatelské schopnosti ani tu jazykovou znalost. Pak jsem po něm nezdědil závislost na cigaretách. Kouříval jsem samozřejmě, z idioctví, ale teď nekouřím. Doktoři říkají, že jsem abstinující kuřák. Už nikdy nebudu nekuřák." A jaký jste vy sám vychovatel? "Jako myslíte rodič? Vychovatel jsem nikdy nebyl a doufám, že nebudu. Rodič jsem takový, že se snažím, když mám čas, s tím synkem být. Když jsme spolu, klape nám to, rozumíme si. Je spíše na individuální sporty: kolo, tenis, brusle, skateboard, výborně lyžuje. Loni se za dva dny naučil na snowboardu. Opravdu talent." Do divadla ho dostanete? "Ale já do divadla nechodím, protože jsem v něm každý den. A to už všechno viděl. Určitě se dostanou do divadla s jeho maminkou. My jsme celkem kulturní rodina - nebo byli jsme, už spolu nežijeme, ale Bára je inteligentní žena, tam je ta výchova v pořádku, vede ho k umění i ke sportu, aby to měl pestré." Komplikuje vám život seriálová popularita? "Jediné negativní zkušenosti mám s opilci. Jinak jsou lidi normální, milí, příjemní, pozdraví vás na ulici. Postava doktora Kroupy je zatím veskrze pozitivní, ale není pozitivní jako Vinnetou nebo jako Mirek Dušín, má taky svoje chyby. Taky se picne, pije ten alkohol, taky se vyspí s nějakou ženskou jenom jednou, protože tak to prostě v životě je. Byli jsme s přítelkyní na kolech, jeli jsme vesnicí Vitče, což je na Valašsku. Byla tam zahradní restaurace, tam seděli po práci místní traktoristi či co. Zastavil jsem kolo a koukám, že bychom si tam dali pivko. A oni začali pokřikovat. Věděl jsem, že kdybychom si šli na tu zahrádku sednout, tak konec, dojde ke konfliktu. Když na vás někdo pokřikuje, musíte odejít, hlavu dolů a pryč." Nebo se porvat. "Ne, nepral jsem se už dlouho, většinou odcházím. Tak jsme sedli na kola, jeli jsme o sedm set metrů dál do další restaurace, tam nás přivítali velkolepě a krásně, vyfotili se s námi. Nakonec jsem ani neplatil útratu - že to pro ně byla čest." Vaše přítelkyně je nejspíš sportovní maniak, jinak by s vámi těžko mohla trávit čas. "Sportovní maniak, to se nedá říct, ale je pravda, že pro ženu, která je sportovně nadaná a nějakému sportu se věnuje, je život se mnou jednodušší. Pro ženu, která se sportu nevěnuje vůbec nebo jen velmi okrajově, to je složitější, protože těžko chápe, že když mám náhodou volný čas, jdu na fotbal, nebo si sednu na kolo a jedu pryč, nebo jedu na hory či jdu někam pěšky. Jsem závislý na sportu, fakt závislý, je to pro mě droga." Kolik musí žena ujít, nebo ujet, aby vám stačila? "Teď jsme spolu jeli nějakých pětadvacet a ujela to úplně krásně. Je rozdíl, jestli jedete terén, nebo silnici, po silnici ujet pětadvacet, to je nic moc. My jsme jeli kombinovaně, i táhlé kopce, to je náročné. Ona sama si to vymyslela, teď si kolo přiveze do Prahy, protože má pocit, že budu mít čas, nebudu (směje se), ale dva nebo tři dny vyjdou. Jezdí na hory, lyžuje, zlepšila se za ty dva roky, na dovolenou si bereme tenisové rakety, dám jí tenisové hodiny." Máte v úmyslu se ještě jednou oženit? "Zatím ne, ale nikdy neříkej nikdy. Klidně se můžu oženit, je to koneckonců moje právo, ale nevím, jestli je to nutné. Mít na soužití papír. Možná bych to udělal, oženil bych se, důvod vidím jediný: že by přišli kamarádi, kteří normálně nepřijdou. Že by se sešlo dvě stě lidí, jako se schází každý rok na moje narozeniny. Mám je v březnu, ale slavíme je v květnu, je tepleji. Slaví se v kempu u rybníka, ale pravidelně prší a jeden kámoš se pravidelně koupe. Míváme tam stany, kapely a kolotoč."