Jako v léčebně pro duševně choré si pravděpodobně připadali účastníci křtu cédéčka největších hitů Jany Kratochvílové (53) v pražském Jam Café. "Vracím se k vám po tisíci letech, princezny a princové, a přináším lásku," vychrlila ze sebe zpěvačka, a než se stačili přítomní nadechnout, pokračovala v přednášce o kosmu, vztazích a životě, kterou prokládala vzrušenými výkřiky. "Trošku mě to rozhodilo, ale ne moc. Znám ji už dlouho a podobné exhibice provádí skoro vždy. Poletuje po pódiu, vykřikuje i šeptá a říká věci, nad nimiž zůstává mnohdy rozum stát," řekla Blesku její kamarádka, která s Janou chodila na základní školu. Na dotaz, zda si myslí, že to Jana nemá v hlavě úplně v pořádku, nebo jde o image, jen suše konstatovala. "Ani jedno, ani druhé. Je to prostě Jana Kratochvílová." Na základce patřila spíše mezi klidnější a tišší žáky, byla premiantkou třídy, dobře hrála na housle a ještě lépe malovala, a už tehdy nádherně zpívala. "Když se přestěhovala z Otrokovic do Prahy a nastoupila k nám do čtvrté třídy, chtěla učitelka, aby zazpívala a mohla si ji zařadit. Jana vstala a v ruštině zapěla Pod Moskvou tiché večery. A skutečně krásně," dodává její spolužačka. A dodejme, že jí to skvěle zpívá i dnes, což dokládá její nejnovější album. "Je prostě trošku ulítlá, ale kdo z nás není," dodala spolužačka.