Němý vzkaz Jiřího Kodeta: Nebuďte smutní, nechte mě odejít Zemřel Jiří Kodet (+67). Mistr divadelních prken a filmového plátna. Z našeho světa odešel tiše včera ráno ve své vlastní posteli. Doma, kde to měl tak rád, ve vilce v Točné u Prahy. Poslední chvíle s velkým hercem trávily manželka Soňa, dcera Bára a vnučka Lili. "Nebuďte z toho tak smutní, vždyť jste to museli čekat. Netrapte se, nechte mě v klidu odejít. Bude mi tam líp," loučil se podle svých nejbližších očima beze slov se svými drahými legendární herec. Jiří Kodet zemřel na celkové selhání organismu. Alzheimrovu nemoc mu sice lékaři nikdy stoprocentně nepotvrdili, ale veškeré testy tomu z devadesáti procent nasvědčovaly. Mozková mrtvice, operace krčku a následná reoperace kyčle... Narkózy a mrtvička daly mozku pěkně zabrat. Herec začal být ke světu apatický. A není to tak dávno, co Jiří Kodet upadl na zahrádce. "A to byla ta konečná," říká se slzami v očích hercův bratr, akademický malíř, Kristián Kodet. Špatné znamení bylo, že vášnivý knihomol Jiří Kodet už neměl zájem si přečíst ani stránku v knížce nebo v novinách. Pomalu přestával komunikovat nejen se světem, ale i s nejbližšími. Nešlo to... Dorozumívacím prostředkem se staly už jen oči, "Já mám takový pocit, že to Jirka už prostě vzdal. Byl nemohoucí a život ho přestal bavit. Když jsem ho pár dnů neviděl, vždycky jsem se jenom zděsil, byl horší a horší," vzpomíná Kristián. Poslední měsíc a půl Jiří Kodet ležel v nemocnici a před pár dny ho pustili domů. Umřít. "Přál si to. Nechtěl umírat v nemocnici," pokračoval hercův bratr Kristán, kterého Kodetova manželka Soňa v pátek zavolala se slovy: "Přijeď se rozloučit. Čím dřív, tím, líp." Kristán Kodet přijel. "Pamatuješ Jirko, jak... ," rozmlouval s hercem upoutaným na lůžku Kristán a bratr Jiří mu dával okamžitě očima znamení, že jak by mohl nepamatovat. "Víte, už dlouho nemluvil, nechodil, neseděl, jenom ležel. A mně je teď tak strašně bídně. Vždyť mi s ním odešlo dětství," pláče dál Kristán Kodet a dodává: "Díval se mi zpříma do očí a loučil se. Věděl jsem, že ho vidím naposledy." Tam "nahoře" je Jiřímu Kodetovi už rozhodně líp. Nevnímal a spoustu lidí v poslední době ani nepoznával. Žít se pro něho stalo tím největším utrpěním. "V nás a snad i v ostatních, kterým brácha dokázal rozdávat radost, snad zůstane dál," doufá Kristán. A hercova manželka Soňa? Ta k tomu jen říká: "Ve svém posledním filmu Pelíšky si manžel splnil sen. V té své roli si to totiž konečně vypořádal s celým svým životem a se všemi křivdami, kterými prošel. A to jsem ráda." Poslední rozloučení určitě bude a s legendárním hercem se budou moci rozloučit všichni, kteří ho měli rádi. "Myslím, že na tohle má každý právo," šeptá Kristán a propuká v pláč.
Jiří Kodet: Pelíšky! Film, na který byl hrdý! Co zažil a natočil... Nezapomenutelní elegáni, poťouchlí režiséři a zneuznalí tvůrci, to všechno se vešlo do nabitého uměleckého životopisu Jiřího Kodeta. Narodil v roce 1937 v Praze. Studoval na pražské divadelní akademii a už během studií ozkoušel divadelní prkna v Městských divadlech pražských. Po škole působil v Pardubucích a Ostravě. V roce 1966 se vrátil do Prahy a až do roku 1991 hrál desítky rolí v Činoherním klubu. Od devadesátých let jste ho mohli vídat v Národním divadle. První významnou filmovou roli si zahrál už ve 22 letch ve filmu Probuzení. Objevil se i v oskarovém snímku Ostře sledované vlaky, kde si zahrál esesáka. Následovaly desítky rolí, třeba i v nezapomenutelných seriálech Arabela, Nemocnice na kraji města. V devadesátých letech ho proslavily role ve filmech Jana Hřebejka. Nejdříve to byly Pelíšky, o rok později Musíme si pomáhat.
Filmografie: 2003 Sentiment 2000 Musíme si pomáhat 2000 Oběti: Přepadení 1999 Pelíšky 1997 Knoflíkáři 1994 Akumulátor 1 1991 Tankový prapor 1987 Operace mé dcery 1984 Létající Čestmír 1983 Návštěvníci 1981 Jak svět přichází o básníky 1980 Vrchní prchni 1979 Arabela 1966 Ostře sledované vlaky 1960 Vyšší princip
